Toto téma považuji za naprosto zásadní. Je to doopravdy vážná krize, je to krizové i pro Českou republiku a její postavení v Evropské unii. Protože musíme udržet nějakou pozici, abychom byli vnímáni jako věrohodný partner.

V tomto duchu já jsem i v minulých dnech vystupoval, protože udržet srozumitelnou pozici je doopravdy velmi komplikované. Ta základní pozice vlády, to, že odmítáme povinné kvóty, že chceme pomáhat dobrovolně a zároveň že voláme po celoevropském řešení, je poměrně logická. Já myslím, že to se dá srozumitelně obhajovat, za předpokladu, že ovšem nabídneme to komplexní řešení, že také nabídneme konkrétní představu, jak my chceme pomáhat na dobrovolném základě.

Já bych začal tím celoevropským řešením. V Evropě se volá, a Česká republika je součástí tohoto volání, po důsledném dodržování pravidel, tedy tzv. Dublinu 3, a zároveň po důsledném hlídání těch vnějších schengenských hranic. Když si to zanalyzujete, co to znamená, kdyby doopravdy všechny hraniční země Schengenu důsledně kontrolovaly hranice, tak by zřejmě stoprocentně zachytily veškeré migranty, zaregistrovaly by je, na hranici, možná by je umístili do nějakých těch hotspotů, jak se říká, či přijímacích táborů. To by prakticky znamenalo, že Řekové by při dodržování Dublinu 3 měli povinnost s výjimkou několika málo případů, kdy jde o slučování rodin, týkalo by se to hlavně dětí, tak na Řeky by dopadla povinnost, podle Dublinu 3, provést to azylové řízení prakticky se všemi těmi, kteří by vstoupili do schengenského prostoru na řecké, zpravidla námořní hranici.