Já budu jen krátce reagovat na pana poslance Hájka a na některá další vystoupení a náměty, které zde zazněly. Vezmu to tedy asi od konce směrem ke konstataci pana poslance Hájka týkající se surovinové politiky.

Já už jsem tady o tom hovořil ve svém úvodním vystoupení, jakým způsobem poměrně složitým se státní surovinová politika rodila na svět. Skutečně ty práce, které na ní započaly někdy v roce 2012, tak ten proces fakticky trval v zásadě pět let na to, aby se změnila surovinová politika České republiky. A znovu připomínám, vláda surovinovou politiku vzala v prvním pololetí roku 2016 pouze na vědomí. Probíhal poměrně komplikovaný zdlouhavý proces SEA, v rámci kterého už není možné měnit samotný text surovinové politiky, a vláda přijala - myslím, že po poměrně dobrém konsenzu, a já chci za to poděkovat i kolegům z Ministerstva životního prostředí, že se podařilo prosadit do surovinové politiky řadu doprovodných usnesení, která vlastně posilují pozici státu v oblasti průzkumu a následné těžby.

Chtěl bych říct, jak tady pan poslanec hovořil o tom, že vláda narychlo schválila minulou středu naši zprávu o nutnosti zajištění zájmů státu v oblasti strategických a kritických surovin - pane poslanče, vaším prostřednictvím, pane předsedající, rozhodně nebyla schválena náhle, nebyla předložena náhle. Každý vládní materiál má nějaký proces svého zpracování. Tento materiál se na Ministerstvu průmyslu a obchodu zpracovával od konce června letošního roku. Proběhlo k němu řádné připomínkové řízení. Tedy rozhodně to není tak, že by tento materiál reagoval na tu mediální smršť, která se objevila ve veřejném prostoru po podpisu memoranda, které proběhlo 2. 10. To je úplný nesmysl a skutečně to odmítám.

Pokud jde o některá další vystoupení, která zde zazněla, chtěl bych reagovat na ty náměty, ke kterým jsem se již nevyjádřil ve svém poměrně obsáhlém vystoupení na začátku. Chtěl bych jenom znovu opakovat, a znovu to tady opakuji na tento mikrofon, memorandum není pro Českou republiku právně závazné. Potvrdily to prostě autority našich nejlepších univerzit státních - Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity v Brně a Univerzity v Olomouci. Tito lidé, tito akademici, kteří přednáší mezinárodní právo na těchto univerzitách, to potvrdili na kameru České televize. Takže já bych důvěřoval skutečně těm, kteří tento obor vyučují své studenty. Notabene příprava toho memoranda probíhala za účasti právníků specialistů na mezinárodní právo jak z Ministerstva průmyslu a obchodu, tak také po pracovní úrovni byl konzultován s experty Ministerstva financí, kteří mají otázku mezinárodních arbitráží ve své náplni práce na Ministerstvu financí. Ministerstvo financí v tomto zastupuje stát.

Takže z tohoto pohledu bych chtěl znovu konstatovat, že memorandum není právně závazné. Není to dohoda, není to smlouva a pro Českou republiku z něho nevyplývají žádné závazky. K čemu tedy memorandum máme? Znovu to zopakuji a já už jsem to tady říkal ve svém úvodním vystoupení. Toto memorandum pouze otevírá cestu českému státu se do projektu případné těžby lithia na Cínovci znovu zapojit. To je skutečně celé. Jakou formou a jestli vůbec, o tom musí rozhodnout samozřejmě vláda. O tom nerozhoduje ministr průmyslu a obchodu a rozhodně o tom nerozhoduje memorandum, které jsme podepsali.