Já bych začal takovou anekdotou, kterou jsem začal svůj příspěvek loni na podzim v americkém Kongresu, když jsme tam byli odhalovat bustu Václava Havla. Je to z doby předlistopadové. Setkal se americký a tehdejší československý prezident a hovoří spolu. Československý prezident říká svému americkému kolegovi: „Pane prezidente, u nás máme svobodu slova." A americký prezident říká: „No, to je fajn. A u nás máme svobodu i poté, co to slovo vyřkneme."
Já si myslím, že to je rozdíl mezi Západem a Východem, minimálně tak, jak jsme to chápali do roku 1989. Myslím, že téma, o kterém tady hovoříme, je příliš závažné na to, abychom ho zneužívali k nějakým krátkodechým politickým cílům. A myslím si, že bychom se měli podívat do historie. Protože stačí se jenom podívat na naše stoly, na to, jak píšeme. Tam, kde se píše latinkou, tam je prostě Západ. My jsme součástí Západu tisíc let. Souvisí to s naší polohou. Vezmu jenom velmi krátce dva základní roky. Rok 845, kdy v řezenské katedrále přijímá křest prvních 14 českých Lechů. A rok 863, kdy velkomoravský kníže Rastislav pozval byzantské věrozvěsty Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. To jasně poznačilo identitu této země. Země, která patří k Západu, ale je velmi blízká také kultuře Východu a je tedy schopná vytvářet jakousi krajinu mostů. A to je myslím velká přidaná hodnota.
Vždycky jsme v minulosti součástí Západu byli. Do roku 1803, kdy Napoleon Bonaparte zlikvidoval Svatou říši římskou, poté 150 let jsme byli opět součástí západních společenství. A po té strašlivé katastrofě druhé světové války, ano, kdy mnoho lidí bylo oprávněně zklamáno velkou a děsivou politikou appeasementu tehdejších představitelů demokratických zemí tváří v tvář Adolfu Hitlerovi, se opět zrodila myšlenka na troskách druhou světovou válkou zničené Evropy postavit nové společenství, a to nejenom Společenství uhlí a oceli, ale také společenství ducha. Přišli s tím lidé jako Konrad Adenauer, Alcide De Gasperi a Robert Schuman. To je základ Evropské unie. A jestliže dnes vidíme ty věci pouze horizontálně, jestliže zapomínáme na to, že je to právě idea, idea ducha, která nás spojuje, tak pochopitelně se vytrácejí určité pilíře stability, na kterých Evropa i naše identita stojí. O tom nakonec svědčí i celá diskuse o evropské ústavě, kdy nejsme schopni se k vlastním kořenům své identity přiznat. A toto ideové duchovní vakuum, které tady vytváříme nejenom my u nás, ale bohužel v Evropě potom nasává různé nebezpečné trendy, které k nám třeba přicházejí odjinud.
Ale ta historická fakta důležitá jsou. Tady celá řada historických fakt zazněla. Gulagy, které byly předobrazem nacistických koncentračních táborů, opravdu nebyly nějakým výplodem Západu. Nacistický ideolog Joseph Goebbels se nikdy netajil svou fascinací bolševickým pučem v Rusku, který znamenal naprostou katastrofu ve 20. století, která umožnila expanzi tohoto moru bolševismu do Evropy a i do jiných kontinentů světa.
Takže toto jsou myslím fakta, na která nemůžeme zapomínat. Na druhou stranu, svět se opravdu posunul někam jinam. Dnes jsme, zaplaťpánbůh, součástí svobodného světa. Ano, světa, který má své kořeny právě v té západní kultuře. Ale myslím, že už je to dneska poněkud složitější než jenom ono vidění Západ-Východ, tak jako před rokem 1989. Máme jedinečnou možnost opět být tím mostem jako před tisíci lety. A měli bychom tváří v tvář utrpení našemu blízkému národu na Ukrajině, který je prostě pod obrovským tlakem ze strany ruského agresora, nabídnout ruku k pomoci. Není to jenom o ekonomice, je to i o oné solidaritě, která je jedním z pilířů Evropského společenství, Evropské unie. Nenechme se zatahovat do nějakých krátkodobých partikulárních stranicko-politických zájmů a snažme se věcně přistupovat k tomuto problému. Jsme Bohu díky, na té straně svobody, lidských práv. Nenechme si toto vzít! Je to naše velká odpovědnost i vůči těm, kteří za tyto ideály zemřeli. A stojíme dnes ve chvíli, kdy země nám kulturně a historicky velmi blízká potřebuje naši pomoc. Dejme jí tuto pomoc, na kterou má jistě právo, a snažme se formulovat věci jasně.
Já jsem hrdý na to, že jsme součástí Západu. Pokládám se za západního politika a jsem rád, že i třeba bezpečnostní strategie České republiky, kterou jsme projednávali na vládě nedávno, stojí na těch dvou základních pilířích, tedy Severoatlantické alianci a Evropské unii. Nezpochybňujte toto! Jsou to velmi důležité pilíře, které nám usnadňují a umožňují, abychom realizovali svou solidaritu vůči zemi, která je v ohrožení a trpí opravdu bezprecedentní agresí obrovského státu, který má za svými hranicemi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PSP ČR
