Jsou věci, kterým se Vám ani nechce věřit, dokud je nevidíte na vlastní oči. Možná nechcete ani potom. Protože v koutku duše stále doufáte, že to prostě nemůže být pravda. Tak nějak jsem se v posledních dnech cítil na Ukrajině, kde probíhal summit evropských ministrů sociálních věcí.

Mohl bych psát o tom, co jsme řešili z naší odborné agendy. Od problematiky uprchlíků až po zajištění psychologické pomoci obyčejným lidem i veteránům. Myslím si ale, že důležitější je pro Vás, kteří tyto řádky čtete, něco jiného. Podělit se o tuto zkušenost. Kdyby ji měl každý, tak věřím, že bychom se již nesetkávali s názory, že Rusko vlastně za nic nemůže a i kdyby, tak my nemáme dělat nic a jen vyvěsit bílou vlajku.