Zatím farmy dostávají evropské dotace bez ohledu na počet hektarů. Většina členských států Evropské unie se ale v rámci celounijní debaty přiklání k omezení dotací pro velké zemědělské podniky.

Pokud bychom přistoupili na povinné zastropování plateb pro zemědělské podniky, mohlo by to mít pro české zemědělství fatální následky. Vysvětlím proč. Historický vývoj po roce 1948 a 1990 byl z hlediska struktury zemědělství v České republice velmi odlišný od většiny evropských států. Za posledních 20 let se u nás i některé rodinné farmy vyvinuly do velikosti několika set až několika tisíc hektarů. Průměrná rozloha farem je v Česku pro představu asi desetkrát větší než v Evropské unii.

Je potřeba se také podívat na data, která se týkají zaměstnanosti a živočišné výroby. Zhruba 768 podniků o rozloze větší než 1150 hektarů zaměstnává téměř 50 % všech lidí pracujících v zemědělství. Tyto podniky chovají dohromady například 70 % všeho skotu a více než 90 %  prasat a drůbeže. Pokud by došlo k zastropování, dostali by se tito zemědělci podnikající v živočišné výrobě do ztráty a ukončili by činnost. Omezením živočišné výroby by se v neposlední řadě zhoršil stav půdy, respektive snížila by se organická hmota v půdě, a její schopnost vázat vodu. Organická hnojiva mají totiž na stav půdy pozitivní vliv.