Vážené dámy a pánové, jako jsme tady zase poněkolikáté, kdy si vysvětlujeme, že pozice tří ministrů nejsou pozice tří ministerstev. Je potřeba to rozlišovat. Jsou to v podstatě lidé, kteří jsou z pozice ministra pověřeni řešením některého úkolu, který Úřad vlády stejně vykonává. Nicméně pokusím se vysvětlit, v čem spočívá ta debyrokratizace.

Pokud se podíváte na programové prohlášení vlády, které znáte velmi dobře, tak vlastně tam ke konci je něco na téma, že se tedy pokusíme zrušit všechno, co už v právní úpravě přestalo dávat smysl, a to je institut přísedících obecně. Teď se můžeme pobavit o tom, kde je zachovávat, kde ne. Je potřeba si uvědomit, že je máme ve dvou typech řízení, jednak to řízení civilní a tam jsou vlastně přísedící pouze v pracovněprávních věcech. A historicky se institut přísedících v pracovněprávních věcech vyvinul tím způsobem, že tam byl jeden soudce-profesionál a pak tam byli dva přísedící, ti další soudci, ale ten jeden byl v zásadě reprezentant zaměstnanců a ten druhý byl reprezentant zaměstnavatelů. Takže ono to byla jakási taková tripartita, nebo nevím, jak bych to měl nazvat. A obsazování přísedících touhletou optikou se vlastně jako vůbec neděje. A myslím si, že už tohleto je historicky překonáno a my se bez nich obejít můžeme.

Pokud mohu přispět svojí nějakou osobní zkušeností, tak jednak pracovněprávních sporů, ale potom i trestněprávních obhajob v trestních věcech jsem absolvoval poměrně hodně a vlastně nějak si jako nevzpomínám, že by se někdy přísedící na něco ptali. Opravdu schopný soudce stejně to řízení je schopen vést tím způsobem, že ti přísedící, odpusťte, že to říkám, ale jsou tam tak trochu jenom jako do počtu a na to rozhodnutí v zásadě žádný podstatný vliv jako nemají. To je potom, že je tedy nepotřebujeme vůbec. Anebo naopak dochází k té další variantě, a to je ta, že opravdu přísedící jako velmi potom promlouvají zejména v těch trestních věcech, jednak do otázky viny, tak pak do otázky trestu.