Ministr Síkela: Děláme pravděpodobně největší regulační operaci v moderních dějinách ČR

Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, snažil jsem se psát, pokud na něco zapomenu, tak mě, prosím, omluvte, ale budu se snažit postupně reagovat na všechny dotazy, v pořadí, tak jak zazněly. Ale ještě předtím, než tak učiním, dovolte mi, prosím pěkně, několik obecných tezí.

Ta první je, že si musíme uvědomit, že děláme pravděpodobně největší regulační a zároveň největší fiskální operaci možná v moderních dějinách ČR. Zasahujeme do trhu, který dlouhá léta fungoval jako úplně liberalizovaný, neregulovaný, naprosto zásadním způsobem.

Zasahujeme do něj formou, která fiskálně pravděpodobně přesáhne například dva roční rozpočty ministerstva obrany. O to víc chci zdůraznit, o to víc chci zopakovat, jak důležité bylo přimět členské státy a vyvolat jednání s Evropskou komisí, že se jedná o evropský problém, jehož příčiny je možno řešit pouze na evropské úrovni, protože bez tohoto, bez této iniciativy, by ten fiskální dopad byl dramaticky větší.

Chci připomenout, kde se pohybovaly ceny energií těsně před tím, jsme... Nebo vlastně ne, ony ještě stoupaly. To znamená, jak reagovaly trhy na ochotu členských zemí a Evropské komise, uznat, že trhy přestávají fungovat, že je potřeba do funkčnosti těchto trhů dočasně zasáhnout krizovými opatřeními a střednědobě přijmout taková opatření, aby podobná situace už nenastala. To je první věc.

Druhá věc je...

Zaznělo tady opakovaně, ta situace, do které jsme se dostali, byla velmi násobena i tím, že se tady říkalo, kdo a jak komu pomáhá. Jeden z dotazů, který tady zazněl, které jsou ty země, ze kterých si máme brát příklad, které jsou ty země, ze kterých si nemáme brát příklad. Například situace se Slovenskem, to Slovensko my tady slyšíme a slyšeli jsme opakovaně, od možná začátku roku, co má a nemá Slovensko jak regulováno, co má jak zastropováno. Jsem rád, že ta skutečná pravda se ukázala teď, kdy, já jsem se vrátil ze Slovenska v neděli, kdy se ukazuje, že Slováci teprve hledají inspiraci a pravděpodobně ji budou hledat u nás, jak postupovat, protože ty dokumenty, tak jak je měli připraveny, nemají právní závaznost, týkaly se pouze elektřiny, pouze, nikoli dalších komodit, pouze obyvatelstva. Cena dnes na Slovensku je srovnatelná s tou, kterou my zavádíme. Cena, která na Slovensku bude, bude teprve na Slovensku předmětem dalších jednání. Velmi podobná situace se týkala i popisování stavu pomoci firmám, malým a středním firmám i velkým podnikům.

My jsme byli neustále obviňováni z toho, že všechno je pozdě, málo a špatně. Stojím si za tím, že pomoc, kterou poskytly ostatní státy, je srovnatelná, někdy dokonce i vzhledem k výši našeho HDP možná i vyšší, že pokud se lišíme v zavádění těch jednotlivých opatření, ta zpoždění byla možná v týdnech, ale nikoli v měsících, už vůbec ne ve vyšších časových jednotkách. Hodně často tady zaznívá i příklad, byl tady covid, musíme se postarat o to, aby děti měly volnočasové aktivity, musíme jim zajistit prostě to, aby určité věci fungovaly dál. Je to celé o tom, do jaké míry si řekneme, že tato situace je normální, nebo že je mimořádná, do jaké míry si řekneme, že se budeme tvářit, že se nic neděje, že rolí státu je všem zajistit pocit, že se nic neděje, že vlastně stát má zajistit, aby nedošlo k nějakému diskomfortu, nebo k výraznému poklesu. To je otázka, která se dá vyjádřit čísly. To je ta věc, kterou si musíme zodpovědět, jestli chceme tu výši státního dluhu potom přenést na naše děti, nebo dokonce až na naše vnuky, nebo budeme přijímat taková opatření, která jsou realistická, ale která možná k určitému diskomfortu povedou.

I já mluvím s lidmi, byť mě nedávno jeden z kolegů, pardon, jeden z opozičních poslanců obvinil, že mě nikdo nezná, takže já tu realitu těch problémů, jak domácností, tak i firem, znám velmi dobře. Snažím se samozřejmě tuto zkušenost implikovat i do toho, co děláme.

Teď se dostanu k těm jednotlivým otázkám a začnu otázkou pana senátora Wagenknechta, jak je to s tou podporou, komu a jak, pokud se jedná o malé a střední firmy, jak je to s podporou velkým firmám, jak je to s tím, když něco slíbíme, pak to nesplníme. Já si velmi zakládám na tom, že téměř neslibuji. Většinou si zakládám na tom, že dodávám, pokud někdo něco splní a pak to nedodá, je to samozřejmě špatně. Vím, že tady zazněla vyjádření od některých ministrů nebo od některých poradců. Od začátku jsem věděl, co je legislativně možné, teď mám na mysli unijní právo, a co není. Pokud někdo měl jiný názor, tento názor ventiloval do médií, to jsou prostě věci, kterým já zabránit neumím. V tom, co ministerstvo průmyslu a obchodu připravilo, co navrhuje, i pokud se jedná o legislativní rámec, kterým by se měla zabývat mimořádná rada, je to následující.

To, co schválila vláda ve svém původním návrhu, pro malé a střední firmy, je to, že všechny malé a střední firmy, prosím, zopakujme si tu mezinárodní definici, to je firma do 250 zaměstnanců, s obratem nižším, než je 50 milionů eur, tedy přepočteno podle aktuálního kurzu, někde 1 miliarda 250 milionů korun ročně. To je mezinárodní definice malé a střední firmy. Takže v tom původním vládním návrhu vláda schválila pomoc firmám, malým a středním, teď nemluvím o domácnostech, které jsou na nízkém napětí, až do výše 100 procent spotřeby.

Mezitím v rámci naší iniciativy přišla komise s unijním návrhem, který rozšiřuje možnost pomoci firmám, malým a středním firmám, to znamená, jsme opět u definice do 250 zaměstnanců, do obratu 50 milionů eur ročně, a to formou, že může dojít k pomoci, která nebude kvalifikována jako nepovolená veřejná podpora, i formou zastřešení cen, a to do výše maximálně 80 procent nejvyšší spotřeby za posledních 5 let.

Návrh zákona, který máte před sebou, s tímto počítá. To znamená, že pokud my 30. 9. schválíme v rámci mimořádné rady ministrů pro energetiku ten unijní návrh v této formě, okamžitě potom vydáme nařízení vlády, které rozšíří zastřešení cen nebo ten cenový strop pro všechny malé a střední firmy, bez ohledu na to, jestli jsou na nízkém napětí nebo na vysokém nebo na velmi vysokém, tedy do té maximální výše 80 procent nejvyšší spotřeby za posledních 5 let. Tím pokryjeme opravdu velmi vysoký počet trhu, protože zde nemluvíme o žádné limitaci, která se týká toho, jestli je to odvětví energeticky náročné. V tom vidím už v tuto chvíli jeden z největších úspěchů té naší iniciativy, že jsme se na evropské úrovni pohnuli k tomu, že budeme moci touto formou pomoci té páteři ekonomiky, malým a středním firmám, tedy těm, které jsou bez ohledu na to, na jaké napětí jsou připojeny, a těm, které mají spotřebu plynu do 630 megawatt ročně.

Pokud se jedná o pomoc velkým firmám, schválili jsme už na vládě pomoc velkým firmám v oblasti zemědělství, v oblasti těžebního průmyslu a v oblasti zpracovatelského průmyslu, to znamená, opět primárně ta odvětví, která mají vyšší energetickou spotřebu, tak jsme schválili pomoc v rámci tzv. dočasného krizového rámce, kdy do výše pomoci 45 milionů korun na jeden subjekt maximálně umíme při respektování unijních kritérií zohlednit pouze pokles ziskovosti, to znamená, firmy nebudou muset prokazovat ztrátu, bude stačit, když prokážou, že mají zvýšenou spotřebu, a v případě, že u nich došlo k poklesu ziskovosti o více než 50 procent, jim část nákladů spojených se zvýšenou spotřebou energií budeme kompenzovat.

U firem, které se do tohoto rámce nevejdou, to jsou firmy, které budou mít provozní ztrátu a budou nárokovat vyšší částku než 45 milionů korun, musíme postupovat podle platných unijních pravidel, a sice že budeme zohledňovat výši provozní ztráty, budeme kompenzovat podle toho, jestli se jedná o odvětví s běžnou spotřebou, zvýšenou spotřebou nebo vysokou spotřebou, budeme kompenzovat 30, 50 nebo 80 procent zvýšených nákladů na energie. Ale to znamená, že budou vyšší než o 100 procent oproti minulému období.

Toto říkají unijní pravidla, toto je nástroj, které pro ostatní, pro velké firmy používají i jiné státy, toto je program, který vypíšeme ještě letos, který na základě žádostí, které budeme přijímat až do března příštího roku, zprocesujeme jako podporu firmám za rok 2022. Zároveň jednáme v rámci těch jednání s Evropskou komisí a ostatními členskými státy o tom, proč náš návrh na prodloužení tohoto programu min. do konce roku 2023 není součástí nového komisního návrhu. Uděláme všechno pro to, aby tam byl. To znamená, abychom mohli tohoto programu případně využít i v příštím roce. Případně abychom jednali i o změně parametrů.

Tento program, o kterém mluvím, zatím aktivovalo pouze asi šest členských států, včetně nás, každý v určité formě. Mluvil jsem tady o Německu, které tento program používá, ale poskytuje ho pouze firmám, které se zaváží, že stejnou částku obdržené podpory do tří let proinvestují na energetické úspory nebo na přechod na energie s nižší uhlíkovou stopou. To je jenom jako příklad.

Doufám, že jsem teď vnesl, pokud se jedná... V tuto chvíli máme pokryty firmy malé a střední na nízkém napětí cenovým stropem. Za předpokladu schválení unijního návrhu 30. 9. rozšíříme cenový strop na všechny malé a střední firmy, a to až do výše 80 procent jejich nejvyšší spotřeby. Takto je zákon připraven, takto pak bude případně vypadat to druhé nařízení vlády, které bychom vydali hned po tom, co bude unijní legislativa schválena.

Tolik k otázce pana senátora Wagenknechta.

Pokud se jedná o tu výzvu, abych apeloval na ČEZ, který by měl za nižší ceny dodávat zejména občanům Jihomoravského kraje, chci pouze zopakovat, že podle korporátního práva, musím znovu upozornit na to, že ČEZ je velkou firmou se zahraničními vlastníky, obchodovanou na burze. Právem akcionářů, zejména majoritního akcionáře, je zejména jmenovat dozorčí radu nebo členy dozorčí rady, buď prostřednictvím valné hromady, nebo prostřednictvím dozorčí rady jmenovat vedení firmy. A potom ještě rozhoduje o schvalování zisku a rozdělení zisku a účetní uzávěrce. Toto jsou práva akcionáře, i když je to stát. To znamená, samozřejmě mohu apelovat na vedení ČEZ, ale nemohu jim dávat instrukce, které se týkají jejich... Já to mohu dělat pouze prostřednictvím jmenovaných orgánů, zejména prostřednictvím představenstva firmy.

Na druhé straně ale, pokud se jedná o pomoc občanům v Jihomoravském kraji, vláda přijala projekt horkovodu, to znamená zásobování teplem, zejména Brno a okolí, které je přímo závislé na plynu, jako jednu z priorit. Chceme zajistit, aby bylo možné tento program financovat i z evropských zdrojů. Ale dovoluji si pořád upozornit na to, že v rámci stávající taxonomie je tam pořád problém s tím, jestli ty návazné obory jako například horkovod z jaderného zdroje lze možno považovat jako nízkoemisní. Nebudu ani zakrývat to, že právě některé změny postojů některých vlád vedly, řekněme, některé radikální zastánce těch zelených technologií a obnovitelných zdrojů k tomu, že chtějí nechat znovu soudně přezkoumat platnost rozhodnutí té taxonomie, případně platnost rozhodnutí některých vlád o tom, že prodlouží například provoz jaderných zdrojů atd. To je svět, ve kterém žijeme. To musíme brát jako realitu.

Tolik k tomu, co se snažíme zajistit v rámci Jihomoravského kraje.

Pokud se jedná o podporu sportovních aktivit, lázeňství, cenový strop pro všechny subjekty na hladině nízkého napětí a v plynu tedy pro všechny subjekty do max. odběru 630 MWh bude stejný. Ještě tedy čekáme na to usnesení Rady ministrů. To znamená, tam bude klíčové, jestli je bude možné zařadit do definice buď veřejné služby, kde to řešíme jako stát separátně, nebo jestli to bude v rámci definice malé a střední firmy. Pokud by nebylo, pak budeme muset postupovat v rámci toho dočasného krizového rámce.

Pokud se jedná o teplárny, tam bude možné zastropovat cenu plynu na vstupu. To je opět jedna z odpovědí na jednu z otázek. Zákon, tak jak ho předkládám, počítá s oběma variantami. Zastropování ceny na úrovni výroby, i se zastropováním ceny u konečného spotřebitele. Pokud se jedná o domácnosti, vycházeli jsme z toho, že pro domácnost je jedno, z čeho se ta cena skládá. Ji nezajímají distribuční poplatky. Pokud bychom stropovali na úrovni výrobce, museli bychom si ještě pohlídat velkoobchod a maloobchod. To znamená, my jsme vycházeli z toho, že zastropujeme na konečné úrovni tu megawatthodinu, k tomu samozřejmě podle jednotlivého tarifu, tam to má každá domácnost jinak podle spotřeby, přistupují další poplatky, podle sjednaného tarifu plus DPH. To zastropování na úrovni výrobce, které nám umožní opět naše iniciativa a opět pravděpodobně unijní právo, vy jste zaznamenali, že se původně mluvilo o 180 eurech, všechno, co bude nad, by bylo možné odčerpat formou solidárního příspěvku na pomoc domácnostem nebo firmám. V tuto chvíli je na stole jiný návrh, který říká, že každý z těch zdrojů má jiné náklady, což je pravda. To znamená, je návrh, který bude rozlišovat, o jaký zdroj energie se týká, to znamená, že by obnovitelné zdroje měly tu částku níž. Do toho původního návrhu se vrací černé uhlí, to znamená, každá z těch výrob by měla jinak zastropované ty náklady a přiměřený zisk. Vrátilo by se tam černé uhlí. To znamená, jediná výroba elektřiny, na kterou by se to nevztahovalo, by byla právě plynová.

To řešení oddělení ceny plynu od tvorby ceny za elektřinu je vlastně zaprvé v tom, že plyn nebude zahrnut, zadruhé v tom, že bude tlak na snížení spotřeby, to znamená na postupné odpojování těch nejdražších zdrojů, to znamená těch závěrných plynových elektráren, samozřejmě částečně spoléháme i na to, že většina z těch 30 odstavených jaderných reaktorů ve Francii do konce roku se spustí, a tím sníží tlak na výrobu elektřiny z plynu jak ve Španělsku, tak částečně v Německu.

Otázka toho iberijského modelu, pro který byla, řekněme, minimálně kvalifikovaná většina států, bude pravděpodobně předmětem dalších jednání tento a příští víkend. Uvidíme, jak bude vypadat ten konečný návrh na radě 30. 9.

Proč ne ceny u výrobce? Dlouhodobé kontrakty. Bavíme se tady o založení státního obchodníka. Vždycky říkám, že spotová cena není cena pro retail. Retail by vůbec neměl mít spotové ceny. Retail by měl fungovat na nějakých delších kontraktech, ideálně střednědobých, aby byl chráněn. V tomto smyslu budeme postupovat. V tuto chvíli si nemyslím, že by měl státní obchodník s energiemi nebo jiná pověřená osoba dlouhodobě kontrahovat elektřinu. To by měl být zájem krajů, nemocnic atd. Ale vidím budoucnost obchodníka, státního obchodníka ve dvou věcech. Jednak kontrahování dlouhodobých kontraktů na plyn na úrovni vláda – vláda, tam to považuji za logické, protože tam opravdu do toho vstupují dlouhodobé investice na straně hlavních zemí, které plyn vyvážejí. Vidím tu roli například ve zprostředkování elektřiny těm, kteří nemají know-how nebo nemají aparát na to, aby si zajistili sami. To znamená, operace, kterou jdeme provádět teď, které říkám centrální nákup pro veřejné služby, to znamená, že jsme si spočítali, kolik celkem zhruba, už ty materiály mám připravené, kdo kolik elektřiny bude potřebovat. Víme, že zatím neprodané elektřiny je dostatek. My tu elektřinu přes někoho, ať už je to na základě mandátní smlouvy nějaká osoba pověřená státem, nebo subjekt, který bude mít licenci, nebo ten nově zakládaný subjekt, který připravuji já, tu elektřinu nakoupíme a rozdistribuujeme ji pro ty subjekty veřejných služeb.

Emisní povolenky. Věděl jsem, že jsem je tam nechal v tom předsednickém summary zahrnout. Chápu, že pro Komisi je to velmi problematické téma. V tuto chvíli v tom návrhu nejsou. Ale samozřejmě celá řada států otevře otázku, proč tam nejsou. Počkejme na ten finální návrh.

Otázka té průmyslové zóny, kdy provozuje někdo svou činnost v prostorách jiného subjektu, tedy nenakupuje elektřinu v odběrném místě, připojeném k distribuční síti... Ano, připouštím, takové případy se mohou vyskytnout. Takovýto subjekt, pokud není smluvně oprávněn sjednávat si odběr elektřiny do odběrného místa, není podle energetického zákona zákazníkem. Ale jedná se o tzv. podružný odběr. V těchto případech záleží na více okolnostech, např. na tom, kdo je vlastníkem odběrného místa, zákazníkem z hlediska odběru elektřiny z elektrizační soustavy, nebo na tom, jak je přeúčtování odebrané elektřiny v konkrétním případě sjednáno. V řadě případů i tento vlastník například areálu bude spadat do kategorie malý nebo střední podnik, smluvně bude sjednáno přeúčtování, tedy vedle nájemného, nákladů na energie, takže reálně může cenový strop dosáhnout i do plateb nájemce v tom areálu. To byl, myslím, dotaz pana senátora Hilšera.

Pokud se jedná o připomínky a dotazy, které zde pokládal pan předseda Senátu, pan Vystrčil, jsou zcela relevantní. Některé věci jsou již v procesu. První vlaštovkou je snížení administrativních překážek pro rozvoj OZE, které je už v meziresortu a v pondělí se o tom bude jednat na vládě. Další na řadu přijde komunitní energetika a lex OZE. Pokud se jedná o úspory energií na úrovni ministerstev, vy víte, že jsem akutnost a nutnost energetických úspor začal zmiňovat už v březnu. Tehdy se mi smál celý národ. Byl jsem za to dehonestován. V tuto chvíli je jasný důraz v rámci celé EU na otázky energetických úspor a energetické účinnosti. Připravujeme další programy, zejména pokud se jedná o energetickou účinnost budov, v řádech opravdu miliard korun na podporu těchto projektů.

Teď ještě procházím... Uhlí, tam jsme zaznamenali nárůsty, ale nejsou v násobcích, tak jako u elektřiny a plynu, proto v tuto chvíli nepovažujeme ty nárůsty za takové, že by je bylo nutné řešit podobnou formou regulace.

Doufám, že se mi podařilo zodpovědět většinu vašich dotazů, pokud ne, omlouvám se.