Zhoršující se mezinárodní bezpečnostní situace vede k oživení myšlenky společné evropské armády. Po jejím vytvoření volá řada politiků a mají pro to dobré důvody. Jedním z nich je vědomí, že Evropa musí převzít větší část odpovědnosti za svou bezpečnost, protože USA nemusí být navždy ochotny hradit tak velký díl nákladů na ochranu svých bohatých evropských spojenců.

Pokud ale má být diskuse o budoucnosti obranné dimenze EU plodná, je nutné hned na začátku vyjasnit, čeho chceme dosáhnout a jaký je vůbec význam používaných pojmů. Termín „evropská armáda“ má významy přinejmenším dva.

Zaprvé může jít o značně odvážný cíl vytvořit celoevropské vojenské síly, které by již nebyly pod kontrolou členských států a o jejichž použití by rozhodovaly nadnárodní instituce EU. A zadruhé může být tento pojem používán jako nadsázka za účelem podpory dalšího prohloubení stávající obranné dimenze EU.

Vytvořit nadnárodní evropskou armádu je s ohledem na současný stav evropské integrace v zásadě nemožné. Použití ozbrojených sil a jejich kontrola civilními demokratickými institucemi byly jedním z nejcitlivějších problémů, s nimiž se systém ústavní demokracie musel vypořádat. To neznamená, že bychom nemohli v následujících desetiletích v Evropě dospět k nějakému funkčnímu aranžmá, ale znamenalo by to mít úplně jinou EU, než jakou máme dnes. Obranná dimenze evropské integrace by ztratila svůj mezivládní charakter ve prospěch nadnárodního přístupu.