Václav Havel… Dokážeme se s jeho odkazem vyrovnat? Umíme jeho osobnosti pojmout a vstřebat? Vyznáme se v ní bezezbytku? Asi je příliš brzy. Čtu v souvislosti s výročím jeho odchodu různé úvahy a trochu se v tom ztrácím. Od zbožnění po prokletí. Škála je široká. Jak už to u nás bývá.
Netesejme ale, prosím, další sochu. Jednoho tatíčka už jsme si uhnětli.

Václav Havel byl, alespoň pro mě, nesmírně citlivý člověk, který si neustále kladl bolavé otázky a hledal na ně usilovně odpovědi. Ne vždy jednoznačné. Občas se i mýlil. A kdo se mýlí, zůstává lidský.

Václav Havel se lišil. Byl jiný. Dodával veřejnému prostoru to, co politice tak často v její úporné účelovosti zoufale schází: ideál, rozlet, duši, chcete-li. Český Ikaros, který dobře věděl, že se vznáší příliš blízko Slunce.