Jejich obsah je nezbytné přenést do vnitrostátního právního řádu do dubna roku 2016. Shodou okolností se jedná o příležitost, která naší obraně může vytrhnout trn z paty především v akvizicích, které za minulých vlád dlouhodobě budily negativní pozornost.

Američané v jedné své makroekonomické poučce mluví o protikladu „másla a zbraní“ – což je poměrně přesné přirovnání. Vojenský materiál je totiž silně specifický v mnoha ohledech a obchodování s ním podléhá v řadě států významné regulaci – aniž by se tomu někdo divil.

V České republice mi ale občas připadá, že stále nechápeme odlišnost armády od zbytku státní sféry. Nepovedené výběrové řízení na stavbu cyklostezky nebo nízké výkupní ceny mléka představují nepříjemnost – ale nemožnost zajistit adekvátní vybavení armádě je potenciální hrozba. A hrozby mají prioritu.

Nákupy vybavení pro armádu už ze své podstaty pramálo souvisí s tím, co nakupují jiné resorty, a upravovat je jedním zákonem je dlouhodobě příčinou obtíží při efektivním utracení i těch peněz, které nakonec obrana dostane.