Přeji všem hezkou neděli, vlastně takový ostrůvek klidu v drsné politické džungli posledních týdnů. A to i pro mě, která jsem měla konečně víkend jen pro svoje blízké.

Pan prezident nás sice 28. října vyzval k tomu, abychom budovali zemi úspěchu, ne zemi nenávisti, ale to, co se odehrává poslední dobou v Poslanecké sněmovně, se nedá nazvat jinak než jako ohňostroj zloby, lží a podrazů. Několikrát jsem si v pátek musela vzpomenout na moji čtvrteční návštěvu v dětské skupině Soptík na Vysočině. Protože mě taky chvílemi popadala chuť chrlit oheň. To když se mě pravicoví poslanci snažili obvinit z obstrukcí, protože jsem podrobně vysvětlila své stanovisko. Minule, když jsem byla stručná, tak měli plamenné proslovy, že nediskutuji... 

Vyšší rodičovská od 1. ledna bude!

Tak takhle ne, dámy a pánové! Rodičovská bude a bude i daňový balíček! K němu jsme dali opozici šanci vést ještě diskusi až do pátečního večera. Odmítla to. Pravicoví kolegové už spěchali na své chalupy. Ve středu tak je napevno zařazeno hlasování o daních a pak i o rodičáku. Všechny tedy můžu uklidnit, že se jej skutečně dočkáme. Ale chápu netrpělivost vás, co mi sem píšete a divíte se, že pořád nic. Já už toho mám také plné zuby. Jenže to by pravice nesměla obstruovat a týdny sabotovat práci Sněmovny. A když se snažíme vrátit řeku zpět do koryta, vyhrožují Ústavním soudem. Jsem však přesvědčená, že voliči vidí, kdo chce pracovat a prosazovat zákony a kdo naopak jen zdržuje, například několikahodinovým předčítáním evropských směrnic jako kolega Kalousek.

Pravici se věřit nedá

Mimochodem, pamatujete si ten kreslený seriál o Soptíkovi, kterého mi caparti z Vysočiny připomněli? Šlo o roztomilého dráčka, který se chtěl stát požárníkem. Jenže kdykoli otevřel tlamu, šel mu z ní oheň. Vzpomněla jsem si na to nad návrhy pravicových poslanců, aby se rodičák nafoukl. Můžou ale dělat sociální politiku ti, pro které vždy byla španělskou vesnicí? V češtině pro to máme pěkné rčení – kozel zahradníkem. V nečekaném záchvatu sociálního cítění například pan poslanec Bauer z ODS navrhl rozšíření příspěvku na všechny rodiny s nejmladším dítětem do čtyř let. Oprášil tak můj původní návrh, který jsem prosazovala od začátku a který je podle mého mínění nejspravedlivější. Když jsem s ním přišla, slyšela jsem od všech jen to, že chci rozhazovat. Proti byli i kolegové z ANO a KSČM. Souhlasili pouze s navýšením rodičovské pro aktivní příjemce. Proto jsme museli uzavřít kompromis, který pomůže osmdesáti procentům příjemců rodičáku. Jinak by hrozilo, že nakonec ostrouhají všechny rodiny a že by se rodičovský příspěvek nezvedl nikomu. Kdyby třeba pravice místo strefování se do mě a poukazování na rozhazování, kterého se teď sama chce účastnit, můj návrh podpořila před rokem stejně hlasitě jako nyní, možná by to dopadlo jinak. Jak se ale říká, pozdě bycha honiti. Také mě ODS mohla podpořit, když jsem hledala cesty, jak do rozpočtu dostat dalších osm miliard. Jenže bankovní daň apod. jí nevoní. Ještě mi dovolte uvést dva příklady, proč náhlému sociálnímu procitnutí pravice nevěřím. V letech 2008 a 2009, za vlády Mirka Topolánka, nechala rodiny platit poplatky u lékařů i za děti, dokonce i za novorozence. Tomu říkám cit pro rodinu. Nebo když sociální demokracie protlačila před několika lety garanci míst v mateřských školkách i pro dvouleté děti, ODS nenapadlo nic lepšího, než navrhnout zrušení této garance. Copak není pro mladé pracující rodiny s dětmi klíčová dostupná předškolní péče?