Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vždycky se budu už hlásit do rozpravy, protože je to hrozně nepříjemné tady potom se nechat ostřelovat po závěrečné řeči a nemoci vystoupit. Takže poučena budu se hlásit do rozpravy.

Děkuju za tu rozpravu. Opravdu upřímně děkuju, protože byla věcná, byla přesně k těm problémům. Viděli jste, že jste se i dost různili v těch názorech, viz pan poslanec Horák, který naopak prostě podpořil já si myslím, že dobrý zákon. Dobrý zákon, který – my jsme měli takovou výhodu nebo já to vnímám jako výhodu, když jsem byla poprvé ministryně financí, tak my jsme ta pravidla nastavili na Ministerstvu financí poměrně přísně. Byla dána částečně zákonem, ale částečně prostě i nějakými metodickými postupy. Takže když přišla evropská úprava, která řekla, musíte tam mít tohle, tohle, tohle, třeba ty úrokové sazby nějak nastaveny, tak my vlastně jsme měli na Ministerstvu financí, takhle jsme to s kolegy probírali, jednodušší situaci. Přesto ten zákon vznikal dva roky. To znamená, ne za dobu mého ministrování, vznikal už za dobu té bývalé vlády, vznikal na expertní úrovni a byla tam, tak jak jsem byla informována, celá řada debat, diskusí s neziskovým sektorem, s aktéry na tom trhu. Samozřejmě, že se probírala různá témata a celá řada z nich tady zazněla.

My ten zákon přijmout musíme v nějakém vzoru, pane poslanče Dvořáku, protože musíme implementovat celou řadu ustanovení. Samozřejmě já jsem otevřená k debatě, ale říkám otevřeně, že my jsme si to nevymysleli na Ministerstvu financí, respektive úřednický aparát tak, že se podíval z okna, ale čerpali jsme tedy jednak z těch debat s odbornou veřejností, jednak z nějakých zkušeností, ale zejména z judikatury, z konstantní judikatury, která – a já jsem to říkala i v té své úvodní řeči – vlastně považuje určitou úrokovou míru za ještě přijatelnou, a naopak prostě od nějaké její výše už za nepřijatelnou, když to řeknu velmi slušně. Když mi poprvé řekli, když jsme se připravovali na to, že pošleme ten zákon do připomínkového řízení, protože on byl plus minus připraven, když jsem přišla na Ministerstvo financí, a debatovali jsme ty základní body, kde jsem se musela tedy s kolegy shodnout i jako politička, tak jsem se vyděsila té úrokové sazby 48 procent a říkala jsem si, no, to ne! To je strašné. Ale pak jsem se do toho ponořovala a zjišťovala jsem, že vlastně soudy takto judikují, že těch judikátů je – není jeden, a naopak mi začaly chodit dopisy z různých neziskovek, že je to málo a že to ty lidi vyžene do té šedé zóny a že by to mělo být 70-80.