Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych zde opět uvedla vládní návrh na přístup České republiky ke Smlouvě o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, známý jako Fiskální pakt - nadále budu používat už jenom této zkratky. Nejdříve bych stručně shrnula dosavadní projednávání Fiskálního paktu v Parlamentu České republiky a pak se zaměřím především na argumenty odpůrců Fiskálního paktu, které tu již opakovaně zazněly.

Vláda přistoupení ke smlouvě poprvé schválila svým usnesením 24. března 2014 a znovu 14. února 2018. V Senátu byl návrh projednán výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu, výborem pro záležitosti EU, výborem pro zahraniční věci, bezpečnost a obranu. Všechny výbory Senátu doporučily dát souhlas s přístupem ke smlouvě. Plénum Senátu projednalo návrh dne 18. července 2018 a usnesením odročilo projednávání tohoto návrhu do projednání v Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna se návrhu věnovala v prvním čtení během května a června, načež byl přidělen k projednání zahraničnímu a rozpočtovému výboru. Rozpočtový výbor projednal návrh dne 5. září 2018 a zahraniční výbor dne 7. září 2018, přičemž oba výbory doporučily dát souhlas s ratifikací.

Oba spolupředkladatelé návrhu ke smlouvě přistupují jako k mezinárodní smlouvě, která nepřenáší pravomoci dle čl. 10a ústavy a k jejíž ratifikaci postačí souhlas prosté většiny členů v obou komorách Parlamentu. Relevantní ustanovení smlouvy se pohybují v mezích pravomocí na Evropskou unii již přenesených a doplňují je. Smlouva na Evropskou unii ani na jinou mezinárodní organizaci či instituci nepřenáší žádné nové pravomoci, ale odkazuje na již existující a fungující mechanismy evropského práva. Jedná se proto o mezinárodní smlouvu tzv. prezidentské kategorie dle čl. 49 ústavy, k jejímuž schválení postačuje prostá většina v obou komorách Parlamentu, a to platí i pro případ budoucího přistoupení k hlavám III a IV.

V rámci projednávání ve výborech byla také nadnesena otázka vnitrostátního postupu pro případ, že by vláda České republiky měla úmysl být vázána všemi ustanoveními hlav III a IV této smlouvy nebo jejich části k dřívějšímu okamžiku. 

Nutno konstatovat, že český ústavní pořádek výslovně neupravuje podmínky a procedury pro takový případ, ani dosavadní praxe jej neřeší. Nejedná se totiž z formálního hlediska o typickou výhradu k mezinárodní smlouvě, jelikož výjimka z aplikovatelnosti hlav III a IV vyplývá přímo z ustanovení smlouvy.