Vzhledem k tomu, že ministři nepředstavili žádné návrhy úspor ani konkrétní relevantní zdroje pro krytí svých stupňujících se požadavků, přičemž zvýšení deficitu o 20 mld. Kč je v období 2,5 % ekonomického růstu naprosto nepřijatelné, vystavují tato prohlášení Českou republiku hrozbě neschválení státního rozpočtu a rozpočtového provizoria. Aktuální návrh přitom obsahuje vládní priority. Opět zvyšujeme průměrný důchod o 900 Kč, zvedáme rodičovský příspěvek o 80 tisíc Kč a počítáme také se zrušením karenční doby i dalšími opatřeními v sociální oblasti. Bylo by zvláštní, kdyby zrovna ČSSD nezvedla ruku pro rozpočet, který vychází vstříc důchodcům nebo rodinám s dětmi. Rozpočtové provizorium by naopak znamenalo omezení nejen výdajů provozních, ale také investičních a prorůstových, které mají za cíl posunout Českou republiku vpřed. Vzhledem k tomu, že jednání o rozpočtu jsou na samém počátku, nemohu podobná prohlášení vnímat jinak, než jako torpédování státního rozpočtu v přímém přenosu.

Je příznačné, že kolapsem hrozí právě rezorty vnitra a sociálních věcí, které mají dlouhodobý velký problém s efektivitou při vynakládání prostředků, s vykazováním a celkovou nepřehledností finančních toků. Je to právě MPSV, které přes opakované písemné urgence nebylo schopno doložit podrobnější rozpad požadované částky, analýzu financování sociálních služeb či financování problematických IT projektů.

Při srovnání návrhu celkových výdajů státního rozpočtu na rok 2020 se schváleným rozpočtem na rok 2019 dochází k nárůstu o 92,8 mld. Kč, bez vlivu EU pak 78 mld. Kč.

Na meziročním nárůstu o 78 mld. Kč se zejména podílí:

1. zvýšení sociálních výdajů o 52 mld. Kč, z toho výdaje na důchody o 36,9 mld. Kč