Francie, Velká Británie, Belgie, a nebo Švédsko. To není výčet ze zeměpisného atlasu ani plán cesty na dovolenou. To je seznam zemí, které přiznávají, že se jim domů vrací stovky bojovníků Islámského státu, kteří mají papírově jejich občanství.

Neméně alarmující je však zjištění, že si západoevropské vlády nedokáží poradit s bojovníky Islámského státu a dalších zločineckých skupin. To nemohou použít stejnou právní kvalifikaci jako na nacistické válečné zločince? Dlouhé léta si žili v Německu bývalí dozorci SS v naprostém klidu. Trestní oznámení padala do koše jedno za druhým. Nenašel se totiž svědek, který by dosvědčil, že zrovna „dozorce ss-man H.Weber dne 8. června 1943 před blokem B1 v Mathausenu asi v deset hodin třicet minut o své vůli zavraždil vězně A. Bondyho“.

Tak to šlo celá léta, až nedávno přišla německá justice s jiným právním výkladem. A sice, že koncentrační tábory byly zařízení na vraždění lidí a že stráže SS byla organizace založená za účelem páchání vražd a dalších zločinů. Že toto vše bylo veřejně známo, že obžalovaný s tímto vědomím do SS vstoupil a v koncentračním táboře sloužil. A je jedno, zda dotyčný byl přímo dozorce nebo třeba jen účetní nebo kuchař. Na odsouzení za spoluúčast na masových vraždách to stačí. Tyto rozsudky nad dnešními starci mají velký symbolický význam. Proč nejde stejnou právní kvalifikaci použít i na členy zločineckých džihádistických skupin? V tomto případě jde navíc nejen o význam symbolický, ale i praktický. Je přece veřejně známo a deklarováno, že Islámský stát je organizace založená za účelem vraždění, terorizování a zotročování jinověrců. Takže ten, kdo se k němu dobrovolně připojí, se prostě spolupodílí na jeho zločinech.