Naše země vždy patřila na Západ. K západnímu kulturního okruhu jsme patřili již od dob prvních Přemyslovců, tedy v době, kdy Rusko ještě ani neexistovalo. Dokonce jsme nikdy ani nebyli hraniční zemí s východním kulturním okruhem.

Čtyřicet let komunismu a sovětské okupace byl exces dějin, vyvolaný 2. světovou válkou. A doba socialismu pro nás představovala nejen úpadek, ale v porovnání s předválečným stavem doslova civilizační pád.

Už dlouho před listopadem 1989 bylo zřejmé, že socialismus prohrává nejen v hospodářském výkonu, vědě a technice. Socialismus na celé čáře prohrál i v kultuře. Západní výrobky, móda, spotřební elektrotechnika, filmy, hudba, oblečení, to vše bylo lepší. Častušky to prostě prohrály s rockem, budovatelský film s westerny, sci-fi, akčním filmem. I děti okresních tajemníků chtěly nosit západní džíny, a ne socialistický tesil.

Naši revoluci z listopadu 1989 jsme chápali jako návrat, jako jakousi variaci na starozákonní návrat z Babylónského zajetí. Západ byl pro nás vzorem svobody, prosperity, zdravého rozumu. Mnohé naše nedostatky, chyby a selhání jsme ještě dlouho po roce 1989 považovali za dědictví minulosti.