Důchod by měl umožňovat člověku, který nevydělává z důvodu věku nebo neschopnosti práce, důstojný život. Obsah pojmu důstojný život a náklady na jeho realizaci  jsou v různých státech různé a závisí také na společenském postavení  příslušného občana. Proto se přihlíží při výpočtu výše důchodu k výši mzdy nebo platu a délce aktivní služby. Nejde o přímou úměrnost, zvláště u vysokých platů, jejichž často pochybné zdůvodnění po odchodu z aktivní služby neplatí už vůbec. Jde o to najít takový poměr mezi příjmem důchodce a jeho předchozím platem, aby nevznikala žádná napětí. Podle zahraničních zkušeností je potřeba, aby průměrný důchod činil asi 50% průměrné čisté mzdy a k tomu aby patřilo plnohodnotné státem placené veřejné zdravotní pojištění. Hledejme způsob, jak se to dá zařídit.

Představme si v příjemném sociálním smíru žijící společnost, kde mladí, lidé středního věku i staří jsou většinou spokojeni s tím co dostávají s přihlédnutím ke své práci nebo přípravě na ni, k tomu, že dříve pracovali, anebo z různých důvodů pracovat nemohou, a kde rodinná péče o děti a o postižené je považována za práci pro společnost. To je stav, kterého bychom rádi dosáhli.

Nároky na požitky všech občanů mohou být uspokojovány jen díky produkci zboží a služeb, která je dílem aktivní části obyvatelstva. Přesněji, je to ta část celé produkce včetně služeb, která bude zakoupena za to, co zaměstnavatelé zaměstnancům zaplatí přímo a ve formě odvodů do důchodového a sociálního systému. Zbývající část produkce poslouží k pokrytí ostatních nákladů a jako zdroj pro odčerpání nadhodnoty. Ta odchází následkem chybné privatizace ve formě dividend většinou do zahraničí a s ní i to, o co více mělo být spravedlivě vyplaceno na mzdách zaměstnancům. Z hruba úměrně tomu jsou menší i důchody, ale teď řešíme jen poměr výše platů a důchodů, a na ten okrádání všech nemá vliv.