Mluvil a psal v této záležitosti o tzv. doktríně „sociální odpovědnosti“, která podle něj zahrnuje přijetí socialistického názoru, že politické mechanismy, nikoliv tržní mechanismy, jsou vhodným způsobem, jak určit rozdělení omezených zdrojů na alternativní použití. Nahrazují a vytlačují se tím tržní mechanismy. Ve své knize „Kapitalismus a svoboda“ nositel Nobelovy ceny napsal: „existuje jediná společenská odpovědnost podniků – využívat své zdroje a zapojovat se do činností, jejichž cílem je zvyšovat jejich zisky, pokud se drží pravidel hry, což znamená, že se zapojují do otevřené a svobodné soutěže bez podvodů.“

Dnes opět narůstá snaha uměle nahrazovat tržní mechanismy, které jsou ze své podstaty nejefektivnější, politickou doktrínou tzv. společenské odpovědnosti. Jde o umělé mechanismy typu ESG ale také například ideologicky motivovaný tlak na změnu energetického mixu apod. Takto pojatá „společenská odpovědnost“ ve svém důsledku snižuje efektivitu ekonomického systému a konkurenceschopnost firem, což ve finále vede ke zvyšování jejich finančních nákladů a poklesu zisku. Přijetí tohoto vidění světa i ze strany některých firem a velkých nadnárodních korporací je v praxi provázeno se zvyšujícími se požadavky na nejrůznější státní dotace a subvence, aby zůstaly podle jejich vlastních slov „konkurenceschopné“.