Zatímco v minulém režimu řádila nenáviděná cenzura, která často nepustila do tisku ani, byť jen v náznacích, pro tehdejší režim, závadový materiál, dnes se veřejně publikují takové bludy a lži, že si člověk musí klást otázku, kdo a proč vůbec, takový materiál sepsal a také, který hlupák, ve funkci šéfredaktora, ho uveřejnil?

Faktem ale je, že když člověk dříve odpověděl na jakýkoliv inzerát, nikdy se mu nestalo, že by byl jeho text nepravdivý, že by byl inzerentem podveden či dokonce vydírán, což je dnes, kdy je takřka každý druhý inzerát pokusem o podvod, běžnou praxí, a podvedených, kteří si ještě nezvykli, že opět žijeme v raném kapitalismu, kde se vše děje jen a jen pro zisk – pro peníze – pro co nejvíc „jakkoliv vydělaných“ peněz, pro co největší, tzv. „podnikatelský úspěch“, za který je dnes, bohužel, považováno i účelové „obelstění“ méně obezřetných spoluobčanů a vlastně to ani nikdo pořádně nekontroluje, z čehož opět profitují různí „šmejdi“ tak, jak je již známe.

To, že řada bulvárních „plátků“ tady denně publikuje různé smyšlenky, většinou ze života „umělců“, dalších celebrit a osob kolem nich se točících, kterým to navíc dělá dobře, a které denně „hltá“ takřka třetina národa, místo, aby četla seriózní tisk, a nebo si hledala pořádnou práci a jen nenatahovala ruku na sociální dávky, svědčí o tom, co asi lidé v naší zemi dnes zajímá. A protože řada lidí je schopna věřit čemukoliv, přizpůsobují se tomu i původně seriózní noviny a internetové servery, neboť právě čtenost a sledovanost je tím hlavním „kapitalistickým“ kritériem úspěchu. Jak zcestné, že?!

Veřejnými sdělovacími prostředky, které dnes v řadě svých relací nejen nemluví či nepíší pravdu, ale vyloženě účelově lžou, zmatení lidé, jsou pak schopni uvěřit i tomu, co je nejen nepravděpodobné, ale i přímo nemožné. Příkladů je takřka denně mnoho, počínaje zaručeně „pravdivým“ zpravodajstvím, kde většinou dominují naprosto podřadné hlouposti a senzace ze zahraničí, až po účelové a matoucí články dodávané do sdělovacích prostředků snad všemi zpravodajskými službami světa s různým cílem a umocněné rádoby seriózními komentáři polovzdělanců ze soukromých vysokých škol, kteří sice většinou ničemu nerozumí, ale jsou ochotni „lidu“ sdělovat informace, které chce ten, kdo je pozval, jedině slyšet.