Bylo to trochu škobrtavé, ale konec dobrý, všechno dobré. Nebyli bychom to my, kdybychom toho nevyužili k diskusi, kdo za co může a kdo, kdy a jak co pokazil. Takže přispěji svou troškou do mlýna.

Nejprve trochu faktů – návrh na komisaře je věcí vlády a její politické dohody. Ta může volit kandidáta, který je šířeji či úžeji přijatelný. A výsledek jeho cesty ke komisariátu ovlivňuje to, jakou frakci v parlamentu reprezentuje a jaký výkon při slyšení předvede.

Jak si v tom stála paní Jourová? Je politickou nominantkou vládního hnutí ANO. To je součástí parlamentní frakce ALDE, která je nyní v parlamentu oslabená a není obvykle s to bez podpory dvou hlavních frakcí (lidovců a socialistů) parlamentní většinu zajistit. Což je „komplikace“ pro její kandidáty. Podpora ALDE je proto sice hezká, ale kandidátům úspěch nezajistí - v jednání o vzájemné podpoře nemůže ALDE socialistům a lidovcům mnoho nabídnout.

Nejen já považuji paní Jourovou (alespoň na naše poměry) za dobrou kandidátku, která si podporu zaslouží. Bohužel její výkon na slyšení byl trochu rozpačitý a málo konkrétní, což ovšem bylo způsobeno částečně i vlivem neobvykle široké agendy, která jí byla svěřena.