Nedouk Lipavský, soudce Moravec, prázdný Pavel. Ekonom Valenčík o alternativách protektorátní moci

Vláda Andreje Babiše se moc neliší od té Petra Fialy. Udělala zatím jen pár kosmetických změn, nic zásadního. To je slyšet od některých kritiků kabinetu po už více než sto dnech hájení. Co vy na to?

Podle mě je rozdíl mezi Fialovou a Babišovou vládou zásadní, i když obrat k normální politice probíhá pomalu. Asi to jinak nejde. Fialova vláda slouhovství globální moci a devastace naší země také začínala svůj obrat od předcházejícího směřování postupně, vedena taktikou pomalu vařené žáby. K excesům, jako bylo vyhrocení vztahů se Slovenskem či zametání stop v bitcoinové kauze se dostala teprve postupně.

V kritice Babišovy vlády se angažují osoby dvojího typu. Ty, které netuší, jak obtížný je boj se současnou globální mocí. Těm doporučuji prostudovat a promyslet, jak tato moc funguje, o čemž píši zde. Případně z hlediska toho, jak číst aktuální dění, následující zamyšlení zde. Když nebudeme dostatečně jasně a přesně vědět, s čím máme co do činění, jsou naše snahy o změny odsouzeny k nezdaru a my k pocitům bezmocnosti a zklamání. Druhý typ osob naopak velmi dobře ví, nebo alespoň tuší, o co jde, a snaží se zneužít přirozené netrpělivosti lidí k difamaci Babišovy vlády. Zásadní změny a počátek obratu jsou vysledovatelné v odmítnutí strategie zbrojení, zdrženlivého postupu ke konfliktu na Ukrajině, v obnovování přátelských vztahů se Slovenskem, v oblasti penzijního systému a tak dále.

Co si myslíte o chystaných vládních změnách penzijního systému?

Tady se odehrává to nejdůležitější, co spadá do ekonomické oblasti. Jak to tak vypadá, schyluje se k ostrému střetu mezi restriktivním a perspektivním přístupem k řešení penzijní problematiky. Restriktivní přístup, a to nejen v oblasti penzí, chce vše řešit škrty a omezeními. Perspektivní přístup nachází cestu, jak problémy řešit, využitím investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním schopností člověka.

Jeden z projevů zásadního sporu dneška. Sporu mezi těmi, kteří jdou proti člověku, a těmi, kteří v potenciálu člověka vidí perspektivu. Sporu, mezi těmi, kteří neumí nic jiného než člověka omezovat, a těmi, kteří dokážou vytvářet podmínky pro jeho plné uplatnění a rozvoj. V oblasti penzijního systému spor není o tom, že je třeba udržet rozumný poměr mezi těmi, kteří do penzijního systému přispívají, a těmi, kteří z něj čerpají. Kdo tohle říká, snaží se potlačit reálné řešení problémů. Tady se mimo jiné projevuje mediální mainstream jako hlásná trouba restriktivního přístupu. Spor je o následujícím: Budeme člověka nutit, aby povinně, dle zákona pracoval stále delší dobu, a tím mu de facto snižovat důchod, nebo vytvoříme podmínky formou motivací všech zúčastněných k tomu, aby mohl a měl zájem dobrovolně prodloužit dobu svého produktivního uplatnění?

Ve druhém případě jde o to, aby byli zainteresováni nejen klienti penzijního systému, ale i ti, kteří mohou přispět k vytváření podmínek pro to, aby člověka práce bavila, aby ji zvládal, aby v pracovním prostředí nacházel možnost uplatnění a společenských kontaktů, aby byl co nejdéle psychicky i fyzicky fit. K tomu mohou napomoci ti, kteří mu poskytují vzdělání, zdravotní a lázeňskou péči, firmy v rámci firemní kultury a tak dále. Není náhodou, že se o těchto možnostech nehovoří. Jde to totiž proti takzvanému „velkému resetu“, tedy globální restrikci, která směřuje od restrikce životních podmínek k fyzické restrikci, tedy genocidě lidí. K tomu podrobněji například zde.

Babišova vláda se zatím drží svého programu, ve kterém je cesta dobrovolného prodloužení doby produktivního uplatnění cestou motivací všech zúčastněných ekonomických subjektů. Právě nyní se z iniciativy SPD na toto téma připravuje seminář v Poslanecké sněmovně, na kterém se ukáže, jaké významné možnosti s velkými ekonomickými přínosy se v dané oblasti nabízejí. Měl by být veřejný a proběhnout v první polovině června.

Od ledna 2028 se má vrátit valorizační vzorec, který platil před penzijní reformou Fialovy vlády. Proč tak pozdě?

Podle mě je nejdůležitější připravit jak strategii změn v oblasti penzijního systému, tak i taktiku postupných kroků, jejich načasování a řazení. Zde je nutné přihlédnout i k volebnímu cyklu. Rok 2028 je patrně volen z tohoto důvodu, aby vrácení valorizačního vzorce jako viditelná „třešnička na dortu“ mnohem podstatnějších změn, které by do té doby měly proběhnout, ovlivnila výsledky příštích voleb do sněmovny.

Jsou podle vás veřejnoprávní média postradatelná?

Ne. Jsou naprosto nepostradatelná pro ten typ protektorátní moci, který reprezentovala minulá vláda. Pokud by „naše“ veřejnoprávní média měřila vše stejným metrem, padla by Fialova vláda už po půl roce. Vzpomeňte si na Moravcovy pořady. Téměř v každém „utkání“ připomínal soudce, který nejen píská ve prospěch jednoho manšaftu, ale angažuje se přímo ve hře. Nejen odpíská to, co druhému promine, ale když vidí neschopnost hráčů, kteří hrají proti domácím, sám vstoupí do hry a pokouší se dávat branky.

Někdy se říká, že lidé v naší zemi jsou rozděleni. Není to přesné. Jsou neustále rozdělováni mainstreamovou mediální manipulací na ty, kteří se nechají manipulovat, a na ty, kteří dokážou přemýšlet. Naštěstí těch druhých přibývá. Mimo jiné i zásluhou řady kvalifikovaných alternativních medií, zejména těch, které hledají realistickou alternativu vůči tomu, do čeho nás tlačí současná globální moc a její poskoci.

Vypadá to, že nejviditelnějším členem vlády je ministr zahraničí Petr Macinka. Jak hodnotíte jeho chování ve funkci?

Rychle se učí. Patrně sám nepočítal s tím, jaké štvanice se na něj povedou. Tady je vidět ten dvojí metr. Nedouk Lipavský, který nesahal ani po kotníky nejen předlistopadovému ministru zahraničí Chňoupkovi, ale ani Schwarzenbergovi, byl miláčkem mainstreamových medií. Macinkovi něco vyčítají, i když oprávněně řekne, že „král je nahý“, a odstartují kampaň proti němu. Vývoje v oblasti mediálního mainstreamu si svého času všiml i Vladimír Renčín, který už bohužel není mezi námi. Namaloval karikaturu, ve které televizní hlasatelka říká: „Dnes večer na přání většiny diváků nebudeme nic vysílat.“ Hrozba stávkou ze strany některých horlivců z České televize či Českého rozhlasu z tohoto hlediska pobavila většinu národa.

Sdílíte úhel pohledu, že je prezident Petr Pavel vládou a potažmo Macinkou šikanován?

Chudák pan prezident, který je tak šikanován, že si jeho manželka poprvé v dějinách našeho státu musela vyprosit apanáž. Patrně největší šikana spočívá v tom, že ho někdo občas upozorní na to, že tancuje podle toho, jak Petr Kolář píská.

Najde se pro příští prezidentské volby kandidát, který by mohl Pavla ohrozit?

Nejvíce Petra Pavla ohrožuje Petr Pavel. Dobře vypadající „dyzajn“ nedokáže ani střednědobě překrýt prázdnotu. Ukázaly to i demonstrace na jeho „obranu“, při jejichž podpoře mediální mainstream, zejména ČT, sehrál leninskou roli kolektivního agitátora, propagátora a organizátora, patrně v plném souladu s dosud nezveřejněným novým statusem. „Přeplněná prázdnota“ – tak by se stručně tyto demonstrace daly charakterizovat. To nahrává těm, kteří se utkají o vyplnění této prázdnoty.

Máte nějaký tip?

Protože se jedná o věc dost zásadního významu, budu bedlivě sledovat vývoj a podporovat realistickou alternativu. Objevují se zajímavé a lákavé alternativy. Například Martina Kociánová z Rádia Universum. Inteligentní, příjemná, půvabná, která dokázala dát život jednomu z nejvýznamnějších a nejmocnějších alternativních medií. Na druhé straně Andrej Babiš, který bude těžko odolávat pokušení jít do toho potřetí. Nepochybně má velké šance, pokud najde širší podporu.

Osobně považuji za nejvhodnějšího kandidáta Karla Havlíčka. Několik let byl v pozici děkana mým přímým nadřízeným. Manažer, který si váží svého času i času druhých, umí rozlišit podstatné od nepodstatného, rychle se rozhodovat, formou dobře načasovaných drobných kroků prosadit změny k lepšímu v hlavních strategických tazích, ovládající umění kompromisu, aniž by ztratil tah na branku v hlavním směru. To je ve stručnosti můj pohled. Ale důležité je zejména to, jak bude alternativu prázdnoty vidět většina našeho národa.