Děkuju za slovo, paní předsedkyně, a hlavně panu ministrovi děkuju za super úvod, protože víceméně o tomhle chci teď mluvit i já.

V první řadě chci poděkovat všem zhruba pěti poslancům, kteří v rámci těch dvou dnů rozpravy vystoupili k zákonu o elektronických komunikacích a ne k zákonu o právu na digitální služby, kterého se tento bod vlastně vůbec, ale vůbec netýká. To, že jste si tady někteří vyříkali své účty, možná ještě nevyříkali, nevím, uvidíme, ale to také nebylo předmětem toho, o čem jsme se dnes chtěli bavit.

My jsme vlastně do začátku druhého čtení víceméně napříč Sněmovnou spolu komunikovali, byli jsme dohodnuti, řešili jsme navzájem pozměňovací návrhy jak na podvýboru pro ICT, tak na hospodářském výboru. A měli jsme to skutečně vydebatované; co v tom zákoně chceme, jaké jsme schopni udělat si navzájem ústupky a tak dál, napříč jsme se tady domluvili. Potom přišel nějaký zásadní krok, vložení přílepku a ten tady spustil tu vlnu a vlastně i díky tomuto přílepku je mimořádná schůze.

Já jsem měl do dnešního rána statistiku 90 procent ku 10. U zákona o elektronických komunikacích se 90 procent času mluvilo o úplně jiném zákonu. Teď jsem na statistice: 97 procent času se tady věnujeme úplně jinému zákonu, než jaký je předložený. A je to úplně špatně.