před několika lety ministr zdravotnictví dr. Leoš Heger začal s mravenčí prací. Ta spočívala v tom, že chtěl přesvědčit občany, že kvalitu života v podstatné míře ovlivňuje samozřejmě jejich zdraví, ale že na vlastní zdraví máme v podstatné míře vliv také my sami. My se v současné době v souvislosti s debatou o novele zákona o ochraně veřejného zdraví pokoušíme pokračovat v této mravenčí práci a jestli bude mravenčí, tzn. může dojít k nějakému cíli, a nebo sisyfovský, tzn. bude to úplně zbytečné, o tom budeme rozhodovat v následujících hodinách a pravděpodobně dnech.

Dámy a pánové, chránit sebe je přirozené a přesto to mnozí děláme velmi, velmi málo. Chránit své blízké kupodivu dokážeme trošku líp. Tam jsme z nějakých důvodů trošku více motivováni. A vždycky jsou motivováni rodiče, když chrání své děti. Řekneme-li ale, že máme chránit společnost, tak to je takový velmi abstraktní pojem. A my máme úkol přesvědčit všechny občany, co největší počet občanů, že chránit sebe znamená zároveň chránit společnost resp. chránit společnost znamená zároveň sebe. Já ovšem vždycky musím vědět, jaké riziko přitom podstupuji.

Nejúčinnější, nejpracnější, ale zároveň nejnáročnější způsob je přesvědčit, že preventivní ochrana má smysl. Bohužel tohle se zatím nedaří. Motivování totiž nemůže být postaveno na diskreditování, podceňování např. neziskových organizací - pravděpodobně mnozí z nás víme, o které jde. Motivování nemůže být postaveno ani na osobní diskreditaci osobností z akademického světa. Pak tedy nevím, jak může někdo být profesorem přírodních věd, když my z něj jsme ochotni udělat hlupáka a dokonce ho vysloveně perzekuovat. My tedy nějak selháváme.

Očkování od svého počátku, kdy vyškrabával kravám jakýsi moudrý člověk a pomocí toho ty puchýřky, když měly neštovice atd., tak to očkování prochází a musí procházet velikým vývojem. A ten spočívá v tom, co je schopen pochopit každý laik. Na to nemusí být člověk lékař. Spočívá v tom, že stále budeme vyhodnocovat počet a typ onemocnění, proti kterým je nutné očkovat. A dámy a pánové, my jsme teď v situaci v souvislosti s obrovskou migrací, že tohle bude veliký úkol.

Dál musíme zlepšovat kvalitu. A laik si to představuje pod těmito třemi zornými úhly pohledu - očkování má být účinné, očkování má být zároveň bezpečné a v případě dětí, především v případě dětí, musí být minimalizovaná zátěž pro organismus. A toho nedosáhneme, když nebudeme otevřeni k zachycování a k poctivému podchycování všech případných možných nežádoucích účinků. Jestliže mysl všech institucí, které mají na starost chránit zdraví občanů, nebude k tomuto otevřená, tak ten proces nemůže prostě proběhnout dobře. Zase, na to nemusím být bůhvíjaký odborník - lékař. A neexistuje, promiňte, ale nemůže existovat v pediatrických ambulancích odpověď - tohle nemůžete mít po očkování. Tato odpověď nemůže existovat. Ta by měla zmizet z repertoáru. Za to ale vždycky může následovat rozhovor.