Dámy a pánové, já jsem si při vystoupení předřečníka vzpomněl na jednu televizní reportáž z doby, kdy padal apartheid v Jihoafrické republice. Tehdy se tam ptali jednoho obyvatele černé pleti, jaké má naděje spojené s pádem apartheidu. A on tehdy na tuto otázku odpověděl, že se těší, až bude mít kartu, prostřednictvím které jde vybírat z bankomatu peníze, jako tyto karty má bývalá vládnoucí bílá komunita.

Z vystoupení předřečníka jsem měl dojem, že v logice jeho uvažování, aby náhodou nedošlo k frustraci z nenaplnění těchto vizí, by apartheid v Jihoafrické republice měl být dodnes, aby náhodou obyvatelstvo nebylo frustrováno. Já si myslím, že frustrace z přílišných nadějí hrozí vždycky, ale přesto je lepší lidem ten prostor pro naději otevřít a šanci jim dát.