Reakce České republiky na tuto humanitární katastrofu musí být realistická. Je samozřejmě možno poskytnout v individuálních závažných případech humanitární nebo lékařskou pomoc uprchlíkům přímo na území ČR. Ale je zároveň nutno odmítnout princip plošného masového přijímaní uprchlíků na základě arbitrárně stanovených kvót (v případě ČR se spekulovalo až o řádech tisíců).

Důvodem jsou jak případná bezpečnostní rizika, tak obtíže při pozdější repatriaci do zemí původu, ale především neúčinnost takového přístupu – vzhledem k celkovému počtu uprchlíků, který už dnes dosahuje mnoha milionů, by to byla pouhá symbolika bez skutečného dopadu. Česká vláda by se proto měla v rámci svých možností soustředit na poskytování finanční a technické asistence zemím, které jsou největšími příjemci uprchlíků, jako je Turecko (přes 1,5 milionu), Libanon (přes 1 milion) a další.