Okamura: Je zapotřebí, aby spotřebitel byl vždy a za všech okolností chráněn

12.12.2017 18:02

Projev na 4. schůzi Poslanecké sněmovny dne 12. 12. 2017 k prvnímu čtení vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu

Okamura: Je zapotřebí, aby spotřebitel byl vždy a za všech okolností chráněn
Foto: Hans Štembera
Popisek: Předseda SPD Tomio Okamura

Vážené dámy a pánové, máme před sebou novelu zákona č. 159/1999 Sb., kterou se řídí podnikání v cestovním ruchu, a také z ní vyplývají podmínky pro ochranu spotřebitele. A právě ochrana spotřebitele je pro nás v našem hnutí SPD prioritou, naším cílem. Zároveň jsou naším cílem podmínky pro české podnikatele, srovnatelné s vyspělými zeměmi Evropské unie tak, aby naši podnikatelé nebyli znevýhodněni. Musím hned v úvodu konstatovat, že tyto podmínky vládní návrh zákona bohužel nesplňuje. A tady musím navázat na pana zpravodaje, jelikož ta implementace, která je obsažena v tomto zákoně, není až tak implementací, ale právě nad rámec té implementace jsou tam vsunuty záležitosti, které vůbec implementovány být nemusely a směrnice je nevyžaduje. Mám na mysli dozajišťovací garanční fond, tzn. druhý pilíř připojištění cestovních kanceláří. A o tom právě budu hovořit. Problémem jsou ustanovení návrhu zákona, které jdou zcela nad rámec požadavků implementace směrnice Evropské unie č. 2302/2015, a podle našeho názoru - a omlouvám se ministerstvu - jsou výsledkem lobbingu pojišťoven. Pojďme se na problém podívat podrobněji.

Současný zákon č. 159/1999 Sb., zaručuje mj. ochranu spotřebitele v případě platební neschopnosti cestovních kanceláří. Je to věc velmi důležitá a je zapotřebí, aby spotřebitel byl vždy a za všech okolností chráněn, repatriován a byly mu navráceny všechny finanční prostředky, jak požaduje směrnice Evropské unie a ústavní soudy - evropský i český. S tím samozřejmě a bez výhrady souhlasím. Zde je potřeba naplno říci, že stávající znění zákona, který byl naposledy novelizován na konci roku 2015, tedy nedávno, je již dostatečnou implementací směrnice Evropské unie ve smyslu ochrany spotřebitele pro případ platební neschopnosti podle čl. 17 směrnice. Cituji: "Členské státy zajistí, aby pořadatelé usazení na jejich území poskytli záruku vrácení veškerých plateb uskutečněných cestujícími nebo v jejich prospěch, nejsou-li příslušné služby poskytnuty v důsledku platební neschopnosti pořadatele." Konec citátu. Dle § 8 odst. 2 stávajícího znění zákona č. 159 je cestovní kancelář povinna udržovat v průběhu trvání pojištění limit pojistného plnění v takové výši, aby v případě pojistné události byly uspokojeny veškeré nároky klientů. Opakovaný nález ústavního soudu navíc ukládá pojišťovnám povinnost navrátit zákazníkům veškeré vložené prostředky. Stávající systém je plně funkční a zajišťuje maximální možnou ochranu zákazníka v případě úpadku cestovní kanceláře, což také dále zdůvodním, ve srovnání s ostatními západními zeměmi.

To, co je na návrhu novely zákona nejvíce rozporuplné a primárně s tím nesouhlasí ani obě profesní organizace - tím mám na mysli Asociaci českých cestovních kancelář a agentur a Asociaci cestovních kanceláří České republiky - je zavedení úplné novinky, která nemá obdoby v žádném státě západní Evropy. Dokonce ze všech zemí Evropské unie byla nově zavedena pouze v Polsku. A v celé Evropě platí nově pouze v Polsku, jak jsem sdělil. Je to zavedení garančního fondu jako druhého pilíře mechanismu ochrany zákazníka pro případ platební neschopnosti nad rámec stávajícího zákonného pojištění. Tento návrh nemá logiku ani z hlediska drtivé většiny států Evropské unie - jak jsem řekl, výjimkou je pouze Polsko - ani z hlediska praxe, jelikož stávající systém je plně funkční.

Zavedení garančního fondu představuje další neúměrnou zátěž a překážku podnikání a zdůrazňuji, že směrnice Evropské unie vytvoření dozajišťovacího garančního fondu taxativně nepožaduje. Jak jsem již uvedl, jiné členské země Evropské unie dozajišťovací fondy nevytváří a stávající systémy výrazně neupravují, a to ani v souvislosti s implementací směrnice. Výjimkou je pouze Polsko, kde však cestovní kanceláře zajišťují u pojišťoven v rámci pojištění proti úpadku v průměru pouze 3 až 20 % (?) celoročních tržeb za zájezdy dle charakteru produktu, tedy nepoměrně méně, než zajišťují v současnosti české cestovní kanceláře. České cestovní kanceláře mají v České republice v současnosti ze zákona povinnost zajistit minimálně 30 % ročních tržeb, což je dokonce nejvíc v celé Evropské unii, takže je spotřebitel ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie již v současnosti velmi dostatečně chráněn. Ani Slovensko k původně zamýšlenému dodatečnému připojištění formou dozajišťovacího garančního fondu po vzoru návrhu České republiky nepřistoupilo po analýze, která vyhodnotila minimální riziko pro pojišťovny. Slováci pouze zvyšují limit zajištění tržeb cestovních kanceláří na 25 %, což je stejně o 5 % méně, než mají české cestovní kanceláře. Sousední státy jako Německo - a tam se musíme dívat mimochodem - v rámci implementace směrnice žádnou změnu nemají. Zákon je přijatý a publikovaný. Také Rakousko další připojištění dozajišťovacím garančním fondem nepřipravuje. Pouze zvyšuje pojistný limit zajištění tržeb ze 14 % na 25 %. Stále méně než Česká republika, která má už nyní 30 %, musí cestovní kanceláře zajišťovat. Francie a Anglie uplatňuji rozdílné náklady na zajištění proti úpadku podle charakteru produktů. Další pilíř zajištění také nepřipravují. A stále mluvím o implementaci té směrnice.

Jak jsem již uvedl, cestovní kanceláře mají v České republice ze zákona povinnost zajistit minimálně 30 % ročních tržeb, což je nejvíc v celé Evropské unii. Průměru v Evropské unii je 10 až 15 %.

Finanční náklady pořadatelů zájezdů na zajištění proti úpadku jsou v České republice vůbec nejvyšší v Evropské unii. Riziko nedostatečného pojistného limitu je pouze u nesolidních a nezodpovědných cestovních kanceláří. Ale přeci když se na to podíváme zdravým rozumem, tak toto riziko by neměli nést slušní a poctiví podnikatelé po zavedení takzvaného dozajišťovacího garančního fondu s povinnými příspěvky z vlastních zdrojů. To je opravdu velmi nespravedlivé vůči těm slušným a řádným podnikatelům.

Obě profesní asociace, jak Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, tak Asociace cestovních kanceláří České republiky, odmítají princip, aby škody způsobené kriminálním jednáním nepoctivých subjektů hradili ti slušní a řádně hospodařící. Riziko nedostatečného pojistného limitu je pouze u nesolidních a nezodpovědných cestovních kanceláří, které však ponesou ti ostatní bez přispění pojišťoven. Ale k tomu, kolik je vlastně úpadků na počet cestovních kanceláří v České republice, se také dostanu. I toto riziko je však ve stávajícím znění zákona již dostatečně podchyceno. Pojišťovny mají ze zákona veškeré nástroje k důsledné kontrole hospodaření cestovních kanceláří a řádnému nastavení dostatečného limitu pojistného plnění. Cestovní kanceláře mají povinnost měsíčního reportingu v zasílání výkazu činnosti s informacemi o aktuálních tržbách za zájezdy pojišťovnám. V případě navýšení inkasovaných tržeb za zájezdy mají cestovní kanceláře povinnost neprodleně navýšit pojistný limit. Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že návrh na vytvoření dozajišťovacího garančního fondu de facto vychází z požadavku pojišťoven a z jejich silného lobbingu za jejich osobní zájmy. Je velmi smutné, a dá se říct i nepřijatelné, aby stát tomuto lobbingu touto formou podlehl.

Pro vaši informaci, abyste věděli, o jaký objem tržeb pro pojišťovny se jedná a jaká je tam ziskovost na tomto produktu, tak na českém trhu činí objem tržeb za pojištěné zájezdy cca 25 miliard korun. Na samotném pojistném od cestovních kanceláří inkasují pojišťovny cca 100 milionů korun ročně. Navíc často požadují i depozita až ve výši 2 % celoročních tržeb. Výplata pojistných plnění v důsledku úpadku cestovních kanceláří se však ročně pohybuje pouze v jednotkách milionů korun. To znamená 100 milionů korun vyberou na pojistném a výplaty cca v jednotkách milionů. Jedná se tedy již v současnosti pro pojišťovny o vysoce ziskový produkt.

Na českém trhu nyní působí přibližně 880 cestovních kanceláří. Vzhledem k jejich celkovému počtu, když se podíváme na dosavadní čísla, tak je pravděpodobnost úpadku menší než 0,5 % ročně, tedy průměrně 3 úpadky cestovních kanceláří ročně z 880. Přesto pojišťovny prezentují tento produkt za nezajímavý a dotlačily v podstatě stát k tomu, aby byl vytvořen jakýsi nový dozajišťovací garanční fond, který má absolutně pokrývat jejich rizika - jejich rizika podnikání.

Navrhované znění zákona podporuje byznys pojišťoven s minimálním podnikatelským rizikem. Pojišťovny navíc budou nově mít možnost poskytnout zákazníkovi pokračování zájezdu, což je běžné i v jiných zemích, a jedná se o podstatně méně nákladnou formu plnění. Takže opět se zde - a to je v pořádku - vychází pojišťovnám vstříc. Pojišťovny mají na trhu zajištění v České republice monopolní postavení, avšak nemají zákonnou povinnost cestovní kanceláře pro případ úpadku pojistit. To je další problém. V důsledku této disproporce v minulosti již došlo k bezprecedentnímu ukončování smluv s cestovními kancelářemi, které tak nemohly vykonávat svoji činnost. Tomuto momentu se také ještě budu věnovat.

Řešení je přitom snadné: stát musí umožnit takové podmínky zákona, aby se alespoň u jedné české nebo zahraniční pojišťovny mohla cestovní kancelář pojistit. Proto je nutné, aby do § 7 návrhu novely zákona bylo navráceno ustanovení umožňující vstup zahraničních pojišťoven z jiných zemí Evropské unie na český trh. Zahraniční pojišťovny jsou připraveny na český trh vstoupit. Vytvoření konkurenčního prostředí a vstup nových subjektů představuje cestu k zajištění nejvyšší možné ochrany spotřebitele. Vůbec nerozumím tomu, proč tato pasáž z novely vypadla. Tím mám na mysli, že zahraniční pojišťovna, která podniká v zahraničí, by mohla nabízet pojistný produkt i na českém trhu. Protože přitom je tato podmínka v jiných zemích Evropské unie zcela standardní. Dám příklad.

Například francouzský profesní zákon o cestovních kancelářích, omlouvám se, neumím francouzsky, Code du tourisme, v díle tři, článku L211 až L218 jednoznačně určuje, že subjekt poskytující finanční záruku pro případ úpadku je usazen na území členského státu EU či jiného státu, který je součástí evropského ekonomického prostoru. To znamená, dávám příklad z vyspělé země: Francouzi, francouzské cestovní kanceláře se můžou bez problému pojišťovat u pojišťovny, která je usazena v jiné zemi, a tím je vytvořeno konkurenční prostředí a podnikatelské subjekty se nedostávají do tlaku. Francouzské cestovní kanceláře se tedy mohou v konkurenčním prostředí pojišťoven pojišťovat proti úpadku i u nefrancouzských pojišťoven, to znamená i u pojišťoven, které nemají licenci ve Francii, ale jsou v rámci Evropské unie a tam podnikají.

V návrhu je ještě další podivnost - nově navrhovaný společný dozajišťovací garanční fond všech cestovních kanceláří má být bez spoluúčasti pojišťoven. To je velmi podivné, protože to může vést k tomu, že pojišťovny nebudou nuceny k důsledné kontrolní činnosti, případně ke správnému výpočtu pojistného limitu. To znamená, stát vlastně stoprocentně garantuje rizikovost byznysu druhým pilířem soukromým subjektům, které prokazatelně vlastně na tom produktu vydělávají. Navíc zdůrazňuji, že bychom byli druhou zemí vůbec v Evropské unii, jako že jiné to nepřipravují a k tomu se ještě dostanu, protože některé země už tuto směrnici implementovaly, konečně například Německo, a samozřejmě žádný dozajišťovací garanční fond tam není, ani se nepřipravil, ani už to není v žádném návrhu, protože směrnice je implementována.

To znamená, že ten stávající návrh způsobuje, že jakoukoli chybu výpočtu pojišťovny ohledně výše pojistného zaplatí cestovní kanceláře, protože pouze ony budou přispívat do navrhovaného garančního fondu. Pojišťovny, my jsme navrhovali, ať si do něj přispívají část cestovní kanceláře, část pojišťovny, aby pojišťovny byly také nuceny tedy kvalifikovaně a skutečně odborně počítat pojistné, což je normální, když se někde pojišťujeme, že vám spočítají pojistné a nesou za to odpovědnost, že to spočítaly dobře, ale tady se jim najednou nechce. Takže to je opravdu nefér a proti zdravému rozumu.

Jak je tedy z mého vysvětlení zcela zřejmé, návrh novely zákona, který máme před sebou, výrazně neposiluje ochranu klienta, neboť tato je již ve stávajícím znění i ve srovnání se všemi zeměmi Evropské unie jednou z nejvyšších v Evropské unii, ale spíše reaguje na požadavek pojišťoven minimalizovat jejich riziko a případné škody důsledkem nedostatečného limitu pojistného plnění. Přitom profesní sdružení českých cestovních kanceláří navrhovala kompromisní variantu, přestože s návrhem dozajišťovacího garančního fondu nesouhlasí. Kompromis shledávají v zavedení dozajišťovacího garančního fondu se zákonnou maximální sazbou ročního příspěvku cestovních kanceláří ve výši 0,1 % tržeb do naplnění 50 milionů korun, jak již bylo vzájemně dokonce odsouhlaseno mezi ministerstvem, pojišťovnami a profesními asociacemi cestovních kanceláří. Nepochopitelně ministerstvo navrhuje platbu do navrhovaného fondu ve výši 0,25 % tržeb, což je opravdu hodně a jedná se neúměrnou zátěž pro cestovní kanceláře, a to i ve srovnání s jinými státy EU. Přitom pojišťovny s výší sazby 0,1 % souhlasí. Potvrzení sazby 0,1 % bylo ministerstvem prezentováno na jednání podvýboru Poslanecké sněmovny pro cestovní ruch v únoru 2017 - já vím, že už je to téměř před rokem - a následně i na jednání pracovní skupiny pro oblast cestovního ruchu náměstkyně pro řízení sekce regionálního rozvoje v červenci 2017. Pokud tato sazba ale nebude zákonná, bude možné v následujících letech zvyšovat příspěvek do fondu a finanční zatížení pro cestovní kanceláře bude neúměrné.

V důvodové zprávě k zákonu je uvedena částka příspěvku ve výši 0,1 % pouze od 1. 8. 2018 do konce roku. Je zarážející, že ministerstvo uznává v důvodové zprávě možnost vyšší míry přeshraničních nákupů zájezdů u zahraničních pořadatelů, kteří však odvádějí daně ve svém státě, nikoli v České republice. To je skutečně pozoruhodný moment z důvodové zprávy. Cestovní kanceláře v případě, že jim bude výrazně ztíženo podnikání, přesunou své sídlo do jiného státu Evropské unie a v České republice budou mít jen prodejní místa a odvádět daně jinde. To umožňuje již současná legislativa. Ostatní státy Evropské unie stávající mechanismy zajištění ponechávají beze změn, to už jsem tady opakovaně zmínil, jak je konstatováno i v hodnocení dopadu regulace. Navrhovaný příspěvek ve výši 0,25 % tržeb je skutečně zbytečná, neúměrná zátěž, což potvrzuje také závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace.

K návrhu zákona je také potřeba dopracovat zprávu a fungování dozajišťovacího garančního fondu při Státním fondu rozvoje bydlení, což je návrh ministerstva, aby tento nový dozajišťovací garanční fond byl spravován Státním fondem rozvoje bydlení. Jelikož návrh zákona tu zprávu a fungování tohoto dozajišťovacího fondu v souvislosti s tou zprávou Státního fondu rozvoje bydlení dostatečně neřeší, není jasná správa vložených finančních prostředků cestovních kanceláří. Jsou to soukromé finanční prostředky cestovních kanceláří.

Vyhodnocení tržeb za zájezdy jednotlivých subjektů, na základě kterých by tedy přispívaly 0,25 či 0,1 % z tržeb. Dále získávání relevantních údajů o tržbách, jak se to vlastně bude dělat. Vypořádání finančních prostředků při legitimním ukončení činnosti cestovní kanceláře, která je však vložila do garančního fondu. A postup při vstupu nových subjektů na trh, které tím pádem neměly ještě žádné tržby.

Když vše shrnu, navrhujeme následující úpravy zákona.

V § 7b odst. 1, kde se mluví o vstupu zahraničních subjektů na trh, navrhujeme doplnit, aby se mohly české cestovní kanceláře pojišťovat také u pojišťovacích subjektů jiných členských států Evropské unie.

Dále navrhujeme změnu ročního příspěvku, který nyní činí nejvýše 0,25 %, tak je to uvedeno v zákoně, aby činil nejvýše 0,1 % do naplnění 50 mil. korun.

Rád bych zdůraznil, že pojišťovny již na základě stávajícího zákona mohou kdykoliv v podstatě kontrolovat hospodaření cestovních kanceláří, cestovní kanceláře musí dávat pravidelné reportingy. Reportingy jsou jednou měsíčně, takže kontrolní činnost ze strany pojišťoven je v podstatě bezproblémová, pojišťovny na to mají dokonce zákonný nárok. To znamená kdyby cestovní kancelář podváděla s tržbami, nebo pojišťovna cítila, že jsou tam nějaké disproporce, již nyní stávající zákon umožňuje, aby pojišťovna vstoupila do účetnictví cestovní kanceláře a kdykoliv zvýšila limit k zajištění tržeb. To všechno tady již dneska je.

Jak je zřejmé, zákon má tak obrovské množství, řekl bych z našeho pohledu, nedostatků, když to řeknu kulantně, tak otazníků, že mi nezbývá než s plnou odpovědností navrhnout zákon vrátit navrhovateli k dopracování. Takže dávám návrh k hlasování, abychom navrhovaný zákon vrátili navrhovateli k dopracování.

Rád bych dodal, že na základě naší dopolední tiskové konference proběhla diskuse s paní náměstkyní Dostálovou. (Poznámka paní ministryně Šlechtové: Bývalou.) S bývalou paní náměstkyní Dostálovou z Ministerstva pro místní rozvoj. Proměnili jsme si názory i s paní ministryní Šlechtovou. Obdržel jsem slib, proto ho tady říkám veřejně, že v případě, že by zákon nebyl vrácen navrhovateli k dopracování, Ministerstvo pro místní rozvoj, které bude nyní v gesci hnutí ANO, spolu s oběma profesními asociacemi, to znamená Asociací cestovních kanceláří a agentur a Asociací českých cestovních kanceláří a agentur, zpracují, aby to bylo vyhovující pro všechny strany, pozměňovací návrhy v tom smyslu, o kterých jsem hovořil, a předloží je ve druhém čtení formou poslaneckých návrhů.

Nechci nějak zásadně blokovat zákon, ale asi sami vidíte, že těch otazníků je tak neuvěřitelné množství i ve srovnání dokonce s vyspělými západními zeměmi, zavádí se tady opravdu velké novinky, které jsou novinkami pouze v České republice nebo teď v Polsku, což bychom se asi chtěli orientovat spíše západním směrem.

Závěrem bych chtěl říct, že ani v ostatních státech Evropské unie s novelou nepospíchají, přestože má být implementována v letošním roce. Zjistili jsme si, jaký je stav. Novela zákona o cestovním ruchu, o podnikání cestovních kanceláří je dosud implementována na základě směrnice pouze v Německu, Rakousku, Polsku a na Kypru. Takže pouze ve čtyřech zemích. Všichni ostatní mají zpoždění a jak jsem říkal, o dozajišťovacím fondu neuvažují. Slováci, abychom se podívali na bezprostředního souseda, již zvažují posun účinnosti až na 1. 1. 2019. Svým způsobem i český návrh, kde navrhovatel navrhuje zavádět takový zákon v půlce turistické sezóny od 1. 7. 2018, není příliš smysluplný. To znamená, že toto je to, co jsem k tomu chtěl říci a dal jsem tedy návrh ohledně hlasování, případně naše další postřehy a požadavky. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců SPD.)

Tomio Okamura

  • SPD
  • Předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD)
  • místopředseda PS PČR

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Senátor Koliba: 400 metrů silnice v Ostravě Porubě je blokováno věcným břemenem

21:57 Senátor Koliba: 400 metrů silnice v Ostravě Porubě je blokováno věcným břemenem

Projev na 16. schůzi Senátu 18. července 2018 ke změně zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a…