V čem je největší problém, který tu dokola řešíme a budeme řešit? Zákon o církevních restitucích byl bez veřejných diskuzí prosazený proti vůli naprosté většiny občanů České republiky. Konstatuji bez emocí holý fakt a toto konstatování bych řekl a řeknu u jakéhokoliv jiného zákona, kdybych měl stejný pocit. Nic dalšího v tom tedy nehledejte. Nespokojenost drtivé většiny občanů s tímto postupem, ke kterému se občané neměli možnost přímo vyjádřit, cítím celoročně, na stovkách setkáních s občany. Je to logické, jde o majetek za 75 miliard korun a další desítky miliard na finančních kompenzacích. Hnutí Úsvit prosazuje přímou demokracii, což znamená, že prosazujeme, aby v naší zemi skutečně vládli občané, nikoliv elity či stranická oligarchie – tak jako tomu bohužel bylo a je dosud. Podle toho také naše země vypadá – rozkradená a zadlužená.
ČSSD těsně před volbami zaútočila na své voliče s prohlášením, cituji z webu ČSSD: "že odmítá pravicovou vládou prosazené církevní restituce, protože jsou nespravedlivé, předražené a vysoce rizikové pro stát. Pokud získá ČSSD v říjnových volbách dostatečný mandát od voličů, využije všech svých sil k tomu, aby tuto nespravedlnost napravila. Bude usilovat o výrazné snížení finančních kompenzací státu za nevydaný církevní majetek tak, aby náhrada byla přiměřená a spravedlivá. Nepřipustí vydávání majetku, který církve vlastnily před 25. únorem 1948 a zváží možnost zavedení daňových asignací, jež by v budoucnu mohly být využity i pro financování církví." Konec citátu.
A co se stalo po volbách? Část zodpovědných poslanců ČSSD skutečně měla pocit, že sliby voličům se mají plnit a neochotu svého předsedy Bohuslava Sobotky sliby plnit se pokusila prorazit stranickým referendem. Hlasování o tom zda má ČSSD plnit své sliby či ne se ale premiérovi podařilo zabránit. Namísto toho členové strany smějí hlasovat o kvótách pro ženy. Tady je vidět skutečný přístup k plnění volebních slibů a k demokracii lidí pana premiéra nebo jeho ministra pro lidská práva Dienstbiera. Podle nich mají lidé právo jediné - skočit na jejich falešné volební sliby. Na konkrétním případě tu vidíme, proč se tito kavárenští obhájci lidských práv bojí skutečné demokracie - v žádné demokracii by tak pokřivený a špatně napsaný zákon jako ten o církevních restitucích nikdy neprošel - lidé by v referendu odvolali jak takový paskvil, tak jeho povedené tvůrce.
Tuto mimořádnou schůzi jsme za hnutí Úsvit iniciovali, jelikož téma restitucí považujeme vzhledem k finančnímu objemu za mimořádně důležité, aktuální a citlivé. Tak silně jako téma restitucí mezi občany rezonuje v současnosti máloco. Dospěli jsme v těchto souvislostech k závěru, že více než rok po podepsání smluv s církvemi o vyrovnání je nyní potřebný a vhodný okamžik, kdy by měla vláda podat veřejnosti komplexní nezkreslenou informaci o postupu ústředních orgánů státní správy při realizaci zákona č. 428/ 2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. To, co my za Úsvit žádáme, je, aby měli občané soustavně maximum informací o restitucích. Ideální forma by byl veřejně přístupný internetový seznam restituovaných nemovitostí a věcí, aktualizovaný v reálném čase, kde by ke každému vznesenému nároku byla veřejně přístupná i zákonem požadovaná kompletní dokumentace. Pokud by tu kdokoli argumentoval ochranou nějakých údajů, je třeba říci, že jestliže vydáváme majetky za desítky miliard, pak prioritou musí být právo majitelů tohoto státu, tedy občanů, na maximální míru informací – tedy co, komu a proč dávají či vracejí. Tím bychom zabránili mnoha dohadům. Zde mám například konkrétní písemné podněty od občanů, že některá pracoviště Státního pozemkového úřadu v Jihočeském kraji nežádají v rámci řízení kompletní územně plánovací dokumentaci, tak jak vyplývá ze zákona. Domnívají se, že se tak děje na základě metodického pokynu, ať písemného či ústního.
Žádám vládu, aby urychleně prošetřila, zda je při realizaci zákona č. 428/ 2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi všude postupováno zcela nezpochybnitelně a striktně v souladu se zákonem.
Co se týče zákona samotného, je pravdou, že se restituce jeví velmi nespravedlivě, jelikož finanční náhrada za křivdy způsobené komunistickým režimem má být vyplacena také církvím, které před rokem 1989 neexistovaly. To je nad míru pozoruhodné. Například Apoštolská církev s necelými pěti tisíci členy má obdržet více než 1 miliardu korun (1 056 336 374 Kč), dále Luterská evangelická církev, která vznikla až v roce 1995, má obdržet téměř 114 milionů korun (113 828 334 Kč). Nejen tato fakta vzbuzují dlouhodobě nad zákonem otazníky.
Nejsme proti tomu, aby se vrátilo to, co bylo ukradeno. To bych rád zdůraznil. Ovšem tak jako u každé restituce, musí restituent řádně doložit svůj nárok. To, že tu jsou pochybnosti, to, že občané celé republiky jsou znechuceni restitucemi, se nevyřeší tím, že nad stávajícím restitučním zákonem mávneme rukou a řekneme - Kalousek s Nečasem to holt protlačili a už se s tím nedá hnout.
Pokud jde o restituce, je nejdůležitější maximální transparentnost. Stát ani církve si nesmí dovolit jedinou pochybnost. Je v nejvyšším zájmu nejen občanů, ale také církví samotných, aby veškeré vydávání majetku bylo na maximum transparentní, protože jakékoli pochybnosti škodí především jim. Nikdo nebude závidět církvím vrácený ukradený majetek. Nikdo ovšem státu i církvím ale neodpustí, pokud by nad jakýmkoli vydaným majetkem panovala pochybnost. Minulé vlády státní majetek nechaly masivně rozkrást - dnes už toho stát moc nemá. O to víc by si měl toho, co zbylo hledět a vážit.
Tomio Okamura
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
