Klíčovým pojmem veřejné služby je profesionalita. Přijímání do státní služby, karierní  postup, odměňování úředníků a by se měly řídit pouze odborným hlediskem. Služební zákon by měl stanovit základní principy pro státní službu - nestrannost, bezúhonnost, objektivní způsob výběru do služby a služebního postupu, založené na kritériu schopností a odpovědnost.

Výběr státních  zaměstnanců by měl být založený na otevřené soutěži, jejímž výsledkem by byli nejschopnější pracovníci a v neposlední řadě je nutná personální depolitizace veřejné služby – státní úřady nesmí být trafika pro straníky.

Ale samozřejmě platí i to, že i když veřejná služba musí být službou celé veřejnosti, tak musí také pracovat na zadání vedení úřadu - například když ministr řekne vybírejte takto tyto daně, tak státní správa musí toto politické zadání splnit. To, co je už dnes jasné je, že stávající vládní mutace zákona přímo odporuje modelu nezávislé profesionální státní služby.

Naopak už v principu zakotvuje její závislost na politickém vedení země a to díky principu, kdy šéfa státní správy jmenuje v podstatě premiér.

Z pozměňovacích návrhů k zákonu je zřejmé, že tohoto faktu si jsou vědomi i další moji kolegové ve Sněmovně a proto navrhují  vyjmout ten či onen úřad či šéfa úřadu či pracovníky z působnosti tohoto zákona a to se zdůvodněním, aby byla zachována jejich nezávislost.