Okamura: Tomáš Sokol - skutečně „blbější než jsme čekali"? | ParlamentniListy.cz

Autor se pod pseudonymem skutečného právníka Tomáše Sokola snaží vzbudit zdání, že je bývalým legislativcem a právníkem. Pomatený text ho ovšem usvědčuje ze lži - člověk, který text psal, je zjevně právem i politikou nepolíbený, a nikdo asi neuvěří, že by skutečný advokát Sokol byl tak zmatený jako autor textu. Ten přeci jen zkušenosti z práva i politiky do jisté míry má, byť jen jako neúspěšný politik a jako sice průměrný, zato hodně popularizovaný advokát žijící dobře z kšeftů s mafiány nebo z evidentně zmanipulované megazakázky na černé pasažéry od Dopravního podniku Praha.

Jaké jsou autorovy hlavní výtky?

Pominu bláboly o tlupách v lesích či laciném alkoholu v hlavách poslanců a dovolím si komentovat první výtku namířenou proti poslancům, kteří píšou "příšernosti zplozené v poslaneckých doupatech pod vlivem politického třeštění a laciného alkoholu".

Tady je třeba autorovi, zjevně pod vlivem drahého alkoholu, který o legislativních procesech nemá ani páru, připomenout, že drtivá většina zákonů vzniká z věcných záměrů zákonů v odborných stranických komisích, obvykle na návrh nějaké skupiny odborníků, a teprve potom jde na poslanecký klub, který návrhy schvaluje. Věcný záměr pak putuje k legislativcům - odborníkům, kteří návrhům dají právní fazónu. Teprve potom návrh dojde do Poslanecké sněmovny - nejprve na výbory a pak do pléna.

Jiná situace je, když někteří poslanci v minulosti během čtení v Poslanecké sněmovně doplnili kodexy o takzvané přílepky. A samozřejmě ani sebelepší "tlupa" odborníků neznamená, že k chybě nedojde. Občanský zákoník budiž katastrofálním důkazem. Ovšem ani tento největší paskvil české legislativy poslední doby nevznikal v hlavách politiků, ale psali jej advokáti, právníci, profesoři a další „odborníci“ lobující za maximalizaci svých kšeftů.
Hloupost politiků, kteří odborníkům schválili zmetek, je jiná věc.

Teritorialita exekutorů - konec kšeftování s dluhy

Kritizovaný zákon, který stanoví exekutorům teritorialitu, nevznikl v žádném poslaneckém doupěti ani v hlavách poslanců Úsvitu. Je třeba připomenout, že zmíněná teritorialita platí ve většině civilizovaných zemí. Tedy nic nového pod sluncem. Naopak, náš loupežný systém je ojedinělým výstřelkem, který spojuje v jednu tlupu advokáty a odborníky na devastaci práva - jako je exministr Pospíšil, advokát Sokol a exekutor Vrána - a okrádání bezbranných.

S návrhem na teritorialitu přišla část exekutorů už před lety v reakci na řádění svých kolegů exekutorů, velkopodnikatelů s bagatelními dluhy. Pokud si dobře vzpomínám, oslovili ČSSD a veřejně s tímto návrhem vystoupil senátor Dienstbier. Faktem ovšem je, že zřejmě pod tlakem velkých exekutorských a advokátních firem návrh vyšuměl.

Po volbách do Poslanecké sněmovny se do exekutorů pustili poslanci Úsvitu a navrhli dokonce zestátnění exekutorské činnosti - přesněji návrat soudních exekutorů. To je však velmi radikální a dlouhý proces. V rámci snahy o okamžité zabránění obchodování s dluhy podali spolu s poslanci dalších stran do Poslanecké sněmovny jako první krok onen návrh na zavedení teritoriality, který exekutory o krok přiblíží místní příslušnosti např. soudů, notářů a nově i insolvenčních správců. V praxi jde o stejný princip jako u soudců, kdy si soudce kauzy nevybírá, ale podle pořadí je mu práce přidělovaná bez toho, aby soudci, žalobci nebo žalovaní mohli sami ovlivnit, koho budou soudit.
Asi by bylo dost groteskní, kdyby si soudci mezi sebou překupovali lukrativní kauzy a dávali za ně třeba policii provize.

K návrhu se zcela vážně postavila i Exekutorská komora - podle interního průzkumu je 86 procent exekutorů pro teritorialitu, navíc vznikla Platforma pro teritorialitu, které se zasazuje o přijetí teritoriality i u soudních exekutorů.

Sokol k Vráně sedá...

Nyní konkrétně k první výtce „pseudosokola“:

Novela říká, že exekuci by měl vést exekutor se sídlem v obvodu krajského soudu a příslušným exekutorům „…se exekuční návrhy rozvrhnou rovnoměrně.“ Podmínky pak má stanovit Exekutorská komora vnitřním předpisem. Z toho náš autor vyvozuje, že "exekuce v podání těchto inovátorů prostě nemá začátek a ani místo doručení exekučního návrhu. Exekuce bez zahájení, to je pecka. Symptomatická je i formulace, podle které se exekuční návrhy exekutorům rozvrhnou rovnoměrně. Představa, že v Poslanecké sněmovně sedí lidé, kteří si vážně myslí, že v právu se prostě něco „stane“, něco „se rozdělí“ není moc příjemná."

Stejně jako neznalost legislativního procesu prokázal autor také neznalost legislativy. V zákoně č. 120/2001 Sb. zůstává beze změny § 35 (1) : Exekuční řízení se zahajuje na návrh, a (2) Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy exekuční návrh došel exekutorovi. Reakce pisatele tedy vychází z neznalosti celého znění a koncepce novely zákona. Exekuční návrh se i nadále podává přímo exekutorovi, ale nově výhradně prostřednictvím elektronického formuláře, který spravuje právě Exekutorská komora, a který automaticky přidělí návrhu místně příslušného exekutora, jenž je dle rozvrhu v pořadí k vedení exekuce. Tím je zajištěno rovnoměrné rozvržení exekutorům.

Zřejmě je taková úroveň technického řešení pod rozlišovací schopností pisatele - nebo je pro něj možná toto řešení nepřijatelné proto, že nebude moci jeho provoz ovlivňovat ve svůj prospěch. A to je právě cílem zákona - aby exekutor nemohl skupovat pohledávky, nebyl nucen dávat provize a nebyl motivován k maximalizaci zisku. Ano, exekutor Vrána v Přerově má 150 zaměstnanců a musí je nějak živit - a když chcete získat velký počet pohledávek, musíte dát provizi. A když dáte provizi, tak ji přeci musíte z něčeho vytřískat. To je nekonečný koloběh, který vede k navyšování pohledávek až o desetitisícinásobky. Proto v současnosti i pro tři dlužné stovky musí jít do dražby dům povinného, jelikož režie takové exekutorské továrny na dluhy je gigantická a nějaká tisícovka náklady nespraví.

Osoba pod nickem Sokol píše: " V oboru legislativních zrůd jsem viděl už hodně, ovšem novelu, která polovičku svého záměru vyjadřuje v paragrafovém znění a zbytek dopovídá v důvodové zprávě, považuji za naprosté unikum." Je třeba říct, že každý skutečný právník ví, že zákony stanoví pokud možno jen principiální pravidla a zbytek standardně řeší prováděcí předpisy. Nad tím se pozastavovat znamená pozastavit se nad drtivou většinou legislativy. Je to proto, že zákony by pak měly tisíce stran. V našem konkrétním případě je logické, že uzákoníme teritorialitu a prováděcí předpis určí řešení v praxi - tedy jak se bude v krajích rozdělovat tzv. nápad kauz.

Návrh § 28 nově zní : (1) K vedení exekuce je příslušný exekutor se sídlem v obvodu krajského soudu, v jehož obvodu je obecný soud povinného a (2) Exekutorům se sídlem v obvodu téhož krajského soudu se exekuční návrhy rozvrhnou rovnoměrně. Podmínky rozvrhu stanoví exekutorská komora vnitřním předpisem.

Dovolím si citovat našeho legislativce:

„Návrh zákona tedy pouze modifikuje rozvrh práce, jak je známe u soudů v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů; § 41 (2) Rozvrh práce vydává na období kalendářního roku předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou; rozvrh práce musí být vydán nejpozději do konce předchozího kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku může předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou rozvrh práce změnit, jen jestliže to vyžaduje potřeba nového rozdělení prací u soudu. Návrh je prováděn moderním způsobem, obdobně zákonu č. 256/2012 o katastru nemovitostí v § 14 (1) Návrh na zahájení vkladového řízení se podává na stanoveném formuláři a musí obsahovat.... nebo v také obdobně s § 18 a násl. zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a § 17 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy musí být návrhy na zápis, změnu nebo výmaz zápisu ve veřejném rejstříku, které provádí soud, podány výlučně prostřednictvím elektronicky vyplněného formuláře. Exekutorská komora pouze zajistí, aby ten oprávněný, který podá návrh do systému obdobnému zápisům do obchodního rejstříku, mohl odeslat návrh pouze exekutorovi dalšímu v pořadí v příslušném soudním kraji, tedy automatizovaná distribuce návrhů. Teprve až bude návrh doručen exekutorovi, bude řízení zahájeno. Dokladem bude elektronický zápis o podání, nebo v případě tisku formuláře podací lístek na poště. K zahajování řízení zůstává nezměněn § 35.“

Princip zákona: Věřitele uspokojit, dlužníka nezničit

Popravdě řečeno, vyvracet komukoliv nesmysly asi nemá význam - autor si s fakty neláme hlavu a kdyby nezneužil jména právníka Sokola a text neumístil na web věnovaný justici, asi bych nereagoval.

Samozřejmě je tu možnost, že na web svého přítele pana Dimuna (pravé ruky exministra spravedlnosti Pavla Němce známého mj. z kauzy katarského prince) psal sám pan Sokol. Což by svědčilo o velké míře alkoholu nebo absolutní ztrátě posledních zbytků soudnosti a intelektu, protože tento pán by ve spojení s exekucemi neměl ani pípnout. Advokátní kancelář Brož, Sokol a Novák měla monopolní zlatý důl z vymáhání pokut po černých pasažérech Dopravního podniku Praha, z nichž žije ještě dnes. Díky desetileté zakázce, kterou advokátům přidělil pražský Dopravní podnik bez výběrového řízení, si vydělali odhadem několik set milionů korun. Sám Dopravní podnik přitom získal z vymožené sumy pouhý zlomek (z pohledávky ve výši stokorun supové Sokol a spol. těžili desetitisíce).

Pokud jde o právní úspěchy a kvalifikaci party kolem pana Sokola, kromě mediálního křiku jsou právní diletanti a usvědčení lháři. Například Úřad pro ochranu osobních údajů advokátům Brožovi a Sokolovi udělil pokutu, každému 25 tisíc korun, a to kvůli tomu, že zveřejnili osobní údaje povinného. I když se přitom advokáti hájili tím, že k tomu měli souhlas Dopravního podniku jako věřitele, ten jejich lež popřel. Zjevně v tvrdém rauši navíc tvrdili, že zákon o ochraně osobních údajů se na ně jako na advokáty nevztahuje. Naštěstí je soud, který proběhl v roce 2010, vyvedl z omylu. Ano, i na Sokola a spol. se zákon vztahuje.

Na řadě jsou Sokolíci...

Je dobře, že zákon zamezuje kšeftům s exekucemi, ale pan Sokol nás naštěstí upozornil, že tu je další sorta lidí parazitujících na sociálně slabých, a to je skupina právníků typu pana Sokola. I tady je třeba najít systémové řešení, aby věřitel byl uspokojen a dlužník nebyl zničen. Stávající stav je opačný - dlužník je zničen, Sokol s Vránou tloustnou o miliony a věřitelé paběrkují.

Panu Sokolovi a dalším ptáčkům slibuji, že se na jejich kšefty, které s právem nemají nic společného, detailně podíváme a že tito supové už své oběti tak okatě a nestydě sdírat nebudou.

Tomio Okamura