Na pozadí celosvětového zápasu za čisté  životní prostředí se ve Středočeském kraji odehrála zajímavá kauza. Vznikla zde dosti obskurním způsobem lakovna. Využívá progresivní technologii kataforetického nanášení barev. Tato technologie se celosvětově využívá hlavně v automobilovém průmyslu jako levná, kvalitní a vcelku bezproblémová metoda povrchové úpravy karoserií.  Problém ovšem vzniká, je li továrna umístěna mezi obytné domy do staré opuštěné tovární haly z poloviny minulého století. Podstatnou částí procesu  je totiž  vypalování nalakovaného výrobku, při kterém se uvolňují do vzduchu vysoce toxické dráždivé aromatické látky.  V optimálním případě by měly být následně likvidovány dopalovací jednotkou.  Podmínkou funkčnosti  systemu je hermetické opouzdření celé výroby.

Pokud ale tyto látky místo do dopalovací jednotky unikají do okolí továrny, vzniká problém.  Obyvatelé nejprve tiše trpí, pak si stěžují, demonstrují a bouří se.  Továrna se vykrucuje, je si  jista politickou podporou, zajišťuje přeci  levnou výrobu komponent pro automobilky, které ji nemusí ekologicky a tudíž draze řešit ve svých výrobních halách.  Úřady jsou jsi jisty svou mocí a jednají s obyvateli arogantně. V komplikovaném  procesu ale dělají chyby a prohrávají soudy. Rozpadá se jednolitá struktura zpupných úředníků ministerstev  a pochlebujících podřízených na nižších stupních státní správy.  Politici by rádi s obyvateli zatočili, ale vadí  jim v tom blížící se volby a riziko blamáže.  Nakonec se i městští radní přiklání na stranu obyvatel a vzniká kromě ekologického i  politický problém - jak má jedna vládnoucí strana vyjít vstříc továrně poškozující prostředí ve svém okolí a lidem, svým voličům. Úřady se tedy vydají cestou nejmenšího odporu a nařídí ukončení  provozu. Dobře vědí, že se celý proces protáhne až za podzimní krajské volby  a pak se hlučná gesta rozplynou jak dým.