Zahraniční politiku České republiky tvoří vláda a prezentuje ji buď samotný premiér Sobotka nebo ministr zahraničí Zaorálek. Naši zahraniční politiku však tvoří a také výrazně prezentuje i prezident republiky Miloš Zeman. Aby byla země v zahraničí čitelná, měla by být její zahraniční politika jednotná. Z vyjádření, prohlášení a konkrétních aktivit jednotlivých představitelů státu je však patrná nejednota a někdy až protichůdnost. A co je v některých otázkách ještě horší je nečinnost.

Všichni jmenovaní by si však měli uvědomit, že oni jsou pouze „mluvčími“ kteří k tomu dostali mandát od občanů v rámci voleb. Vždy proto musí dbát na dodržování ústavy, mezinárodního i vnitrostátního práva. My, občané bychom se měli o zahraniční politiku vlády i prezidenta zajímat a žádat třeba vysvětlení proč se Česká republika v listopadu loňského roku zdržela v OSN při hlasování o rezoluci, která vyzývá země, aby přijaly účinnější opatření pro boj s heroizací nacismu a dalšími formami rasové diskriminace, xenofobie a nesnášenlivosti. Proti této rezoluci hlasovaly tři země - Kanada, USA a Ukrajina. Zahraniční politiky se týká i akce banderovců, kteří na počátku tohoto roku pochodovali Kyjevem a akci záměrně organizovali stejně jako nacistické pochodňové průvody. Znepokojilo to pana prezidenta Zemana, ale ukrajinská ambasáda v Praze to drze okomentovala tak, že Stepan Bandera je kontroverzní ukrajinský vůdce z období druhé světové války a pro většinu Ukrajinců je symbolem boje za svobodu a nezávislost. Stát se to v jiné zemi byl by velvyslanec nejméně povolán na ministerstvo zahraničí k podání vysvětlení. A co na to naše vláda a ministerstvo zahraničních věci? Nic, zřejmě souhlasí. A nyní další projevy ukrajinského fašismu v podání ukrajinského premiéra Arsenije Jaceňuka, který v německé televizi prohlásil, že během 2. sv. války podniklo Rusko vpád na Ukrajinu a také do Německa.