Jistá – naštěstí poměrně malá – radikální část společnosti má neustálou potřebu povyšovat se nad ostatní a pasovat se do role těch „lepších“, „slušnějších“ a „kulturnějších“. O to větší je pak kontrast s realitou, kterou sami vytvářejí.
Stačí se podívat na podobné transparenty z demonstrací. Hrubost, vulgarita a pohrdání druhými lidmi. To opravdu není projev slušnosti ani kultury – to je jen jiná forma arogance, zabalená do pocitu morální nadřazenosti.

Demokracie stojí na svobodě názoru a právu protestovat. Ale pokud se veřejný prostor zaplní urážkami a primitivními výkřiky, není to známka síly argumentů, ale spíš jejich absence. To samozřejmě platí pro radikály z „obou stran“.?