Dobrý den, pane předsedající, vládo, kolegyně, kolegové. Já myslím, že paní poslankyně Němcová se ani tak neptala na počty případů úniků odposlechů u policie, ale na to, jak takovým odposlechům nebo únikům lze zabránit. Problém z mé praxe více jak 23 let u Policie ČR je v tom, že je tam systémová chyba. Pokud policejní orgán se rozhodne provést odposlech nebo záznam, tak o tom ví cca 15 až 20 lidí. Potom je velmi těžká kontrola, kdo z těch 20 lidí takovou informaci vyzradil předtím, než odposlech byl nasazen, popřípadě kdo vyzradí informace, když se odposlechy už provádějí a fungují.

U Policie ČR se po změně náhledu na vyšetřování, kdy odešla procesní samostatnost vyšetřovatele a vznikl tzv. policejní orgán - policejní orgán zpracuje záznam, předloží ho svým nadřízeným, ti doporučují a schvalují, následně to jde na státní zastupitelství a soud, který povoluje nebo souhlasí a nařizuje takový úkon, ale vždycky u toho jsou další tři až čtyři lidi. Pokud to dohromady sečtete: policejní orgán, operativa - řekněme dva, vyšetřovatel - řekněme jeden, doporučuje - jeden, jsme čtyři, schvaluje - jeden, to je pět, někdo, kdo vede deník utajovaných informací - šest, sekretářka - sedm. Jdeme na státní zastupitelství. Státní zástupce - osm, ten, vede deník - devět, zapisovatelka - deset. Na soudě to samé - 11, 12, 13. Potom to jde na útvar specializovaných činností, který tyto věci je pro Policii České republiky a další bezpečnostní sbory zajišťuje, a tam se dostaneme na 14, 15, 16 a nikdo neví, kam až to číslo pokračuje.