V posledních dnech jsem v několika médiích četl příspěvky, které v otázkách práva a jeho vymahatelnosti nazývají Českou republiku absurdistánem. Ano, je mnoho rozhodnutí úřadů i soudů, které normální občan jen těžko chápe. A je také mnoho občanů, kteří se dotazují, zda takový stav je i v jiných okolních státech EU. Níže uvádím dva konkrétní případy a čtenář se může pokusit posoudit, který se stal v ČR a který v jiné zemi EU.
Případ 1.
Řidič překročil rychlost jízdy v obci a byl předvolán k projednání přestupku. Po vřelém přijetí mu byla předložena fotografie jeho auta s naměřenou rychlostí. Byla mu sdělena výše pokuty a vzhledem k tomu, že součet jeho bodů přesáhl určitou hranici měl na nějaký čas přijít také o svůj řidičský průkaz. On však uvedl, že uvedené vozidlo neřídil a přestupku se tedy nedopustil. Úředník se jej dotázal, zda na svém vyjádření trvá a když toto bylo potvrzeno, sepsal záznam, omluvil se za předvolání a zdržení. Řidič s pocitem vítězství odešel. Po cca měsíci byl znovu předvolán na stejný úřad. Stejný úředník mu znovu předložil fotografie jeho auta s naměřenou rychlostí a požadoval zaplacení pokuty ve stejné výši jako v prvním případě. Řidič posílen předchozím vývojem znovu uvedl svoji verzi a ohradil se proti opětovnému obtěžování. Když na dotaz, zda na svém vyjádření trvá, odpověděl, byl znovu sepsán záznam. Poté však nenásledovala omluva, ale předložení dalších fotografií z nichž nebylo možno dále tvrdit, že vozidlo neřídil on. Následovala pokuta, poplatek za správní řízení a zákaz činnosti. Poplatek za správní řízení zvýšil jeho platbu za přestupek více jak 5x. Následovalo poučení, že pokud nebude zaplaceno do 15 dní bude zahájena exekuce majetku.
Případ 2.
Občan, který se v nočních hodinách vracel domů, se rozhodl zaškodit a z městského domu vytrhl ze zdi informační vývěsní skříňku a tu vhodil do nedaleké řeky. Po návratu domů se svým „hrdinským činem“ pochlubil na sociální síti. Na základě toho byl předvolán na policii, kde se k uvedenému jednání přiznal. Policie uvedené jednání kvalifikovala jako přestupek proti majetku a spisový materiál s návrhem na projednání odeslala na přestupkovou komisi příslušného úřadu. Úředník zahájil řízení a přestupce si předvolal k projednání. Ten se však nedostavil a zaslal pouze své vyjádření, že se žádného protiprávního jednání nedopustil. Své doznání na sociální síti odůvodnil tím, že se chtěl „vytáhnout“ před kamarády. Úředník následně řízení zastavil s odůvodněním, že se nepodařilo prokázat, kdo se jednání dopustil.
Pokud usuzujete, že v ČR se stal příklad č. 2, máte pravdu. První případ se stal ve SRN, a to již v roce 1990. A právě na těchto dvou případech lze poukázat, jak je to u nás s vymahatelností práva a s tím souvisejícího respektu občana k zákonům. Věřím, že téměř každý má řadu obdobných případů, které by o stavu práva a jeho vymahatelnosti vypovídaly své.
Zdeněk Ondráček, poslanec Parlamentu ČR za KSČM
Psali jsme:
JUDr., PhDr., Zdeněk Ondráček, Ph.D.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
