Na poslankyni EP kandiduji proto, že chci této zemi nabídnout své služby. Chci navázat na to, co jsem vykonala, ať jako členka politické frakce GUE/NGL v EP či jako Zastupitelka města Kroměříže. Využiji všech svých znalostí a zkušeností, aby Česká republika měla mezinárodní respekt, a aby se vrátila důvěra lidí v politiku. Myslím, že první úkol poslankyně EP je hájit zájmy státu - České republiky. Vyžaduje to z mé strany pevné odhodlání a schopnosti. Já sama jsem své názory dokázala prosazovat v jakékoli době, a totéž budu činit i nadále. Jsem navýsost člověk politický a o politiku a dění kolem sebe se zajímám celý svůj dosavadní život. Mým životním krédem byla a stále je loajalita ke KSČM a České republice.
Velkou část životní kariéry jsem však prožila v průmyslovém odvětví, proto se v článku věnuji důležitému tématu, kterým je podle mého názoru Energetika, vycházím ze svých znalostí a zkušeností, nabytých při práci na půdě Evropského Parlamentu.
Energetika je velmi vzrušující odvětví průmyslu. Je naší každodenní součástí, život bez ní už si nedokážeme ani představit. Proto je pro nás tak podstatná otázka ceny elektrické energie. Problémem ovšem je, že v současné době nikdo nedokáže odhadnout, jak se cena elektřiny v budoucích letech bude vyvíjet.
Neboť nevýhodou liberalizace je také to, že státní kontrola nad cenami elektřiny se snížila, protože neoklasická ekonomie prosadila názor, že elektřina je komodita a lze s ní obchodovat. Ve skutečnosti to není komodita. Do značné míry se stále jedná o veřejnou službu, a proto by pro ni měly platit jiné podmínky. Jediná možná změna, kterou v budoucnosti vidím, je nová forma státní kontroly, která by stála nad zájmy národních států. To se pravděpodobně může realizovat pouze na úrovni EU.
Pravidla, která energetice stanovuje Evropská unie, nejsou jediná, stěžejní je dokument určující budoucí vývoj národní energetiky - Státní energetická koncepce. V ČR je problém v tom, že poslední platná verze je z roku 2004, přitom aktualizován má být každých pět let. Poslední upravená verze Státní energetické koncepce plánuje postupný odchod od hnědého uhlí a útlum starých zdrojů (voda, topné oleje…). Posilovat by měl naopak podíl jádra, plynu a obnovitelných zdrojů (zejména slunce a větru) na energetickém mixu ČR.
Boom obnovitelných zdrojů nastal po přijetí Kjótského protokolu. Ve kterém se 27 členských států EU zavázalo snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 % v porovnání s rokem 1990. Obnovitelné zdroje ovšem způsobují nemalé problémy, např. obrovské investice nejen do výstavby nových elektráren, ale především do sítí, které se s kolísáním výkonu obnovitelných zdrojů velmi obtížně vyrovnávají. Což je jedna z nevýhod obnovitelných zdrojů, a tou další je nízká účinnost. Oproti tomu výhodou obnovitelných zdrojů – kromě biopaliv – jsou nulové náklady na palivo. Čím více je obnovitelných zdrojů připojeno do sítě, tím více musí být v záloze jiných zdrojů pro vykrytí jejich nestability (jádro a plyn), což zároveň prodražuje provoz celé energetické soustavy.
Fotovoltaika se v Evropě v posledních letech rozvíjela neuvěřitelným tempem. Tento razantní nástup byl způsoben ani ne tak pozitivy tohoto zdroje, jako spíše rozsáhlými dotacemi stran Fišerovy vlády. Česko je příkladem toho, co lze způsobit neuváženou podporou určitého typu technologie. A to nejen z pohledu ekonomického, zemědělského, ale i ekologického. Neboť se výroba a likvidace fotovoltaických panelů nedá považovat za šetrnou k životnímu prostředí.
Jak je vidět nacházíme se v období velkých změn, kdy uhlí končí a uvolňuje místo bezemisním technologiím. Otázkou zůstává, jak rychle, za kolik a jaký typ energetické technologie bude dál ukazovat směr, kterým se budeme ubírat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: KSČM
