Dá se říci, že Trumpův přístup k mezinárodní politice je inovativní. Má v něčem rysy imperialistické a v něčem se projevuje až pacifisticky. Jeden i druhý směr byl přitom v americké politice vždy obsažen. Jeden z prvních amerických prezidentů John Quincy Adams varoval před pokušením Spojených států bojovat proti „obludám“, které se vyskytovaly (a vyskytují) v celé řadě států světa.

Donald Trump se do značné míry vrací k politice, kterou kdysi ve Spojených státech formulovali R. Nixon a H. Kissinger. Tou základní otázkou, kterou si kladli, bylo, proč vlastně se nedohodnout i s těmi největšími protivníky na nějakém modu vivendi. V Nixonově éře se posunuly vztahy mezi USA a Sovětským svazem a USA a Čínou do roviny  vyjednávání v oblasti kontroly jaderných zbraní, ale i řešení zástupných konfliktů mezi Sovětským svazem a Čínou na jedné straně a USA na straně druhé (ve Vietnamu a velké části Indočíny). V sedmdesátých letech, v jejich první polovině vrcholila politika détente. Nixon a Kissinger a řada  západoevropských lídrů došla k názoru, že je možné mírové soužití s komunistickými mocnostmi. Prostě, začali uplatňovat zásady reálpolitiky.

O totéž se pokouší podle mého názoru i D. Trump a jeho tým spolupracovníků. Politika rozšiřování NATO dále na východ, pár set kilometrů od Moskvy. Nebo na Kavkaz, anebo posunutím NATO do Kazachstánu až na hranice čínské provincie Sin-ťiang, je nesmyslná. NATO při svém rozšiřování o Ukrajinu narazilo na jasné ruské odmítnutí, doprovázené vojenskou operací. Posuňme se o tři roky zpátky a vzpomeňme si, co bylo před zahájením ruské invaze na Ukrajinu. Špičky NATO ale i prakticky celá reprezentace Západu (snad s výjimkou Japonska a Jižní Koreji) horovala pro přistoupení Ukrajiny do NATO. Dnes už tato slova slyšíme jen z úst politických extremistů. Rusko se v zástupné válce se Západem na Ukrajině nepodařilo ani zničit, ani významněji ekonomicky oslabit.

Nepomohlo k tomu ani 16 kol sankcí, které vyhlásila EU vůči Rusku. Tyto sankce ve svých důsledcích znamenaly ale silné dopady na ekonomiku Evropy a zj. pak pro střední a východní Evropu. Sankce byly jedním z faktorů, které vyvolaly i u nás v letech 2022 a 2023 obří inflaci.  Ta se blížila v opravdu základních druzích potravin a dalších výrobků v souhrnu obou let k 30%. Prostě, přišli jsme o levné ruské suroviny, především energetické, ale také o průmyslové kovy.

Podle průzkumu veřejného mínění si dvě třetiny obyvatel Česka přejí mír na Ukrajině i za cenu toho, že si Rusko ponechá ve své správě ruské a ruskojazyčné regiony na jihu a východě Ukrajiny. A stejně tak již dříve obsazený Krym.