Na základě této dohody si bude ČR se Spojenými státy měnit údaje o některých finančních účtech občanů těchto států žijících v zahraničí. Dohoda by oběma stranám měla přispět k boji proti daňovým únikům, tedy k efektivnějšímu výběru daní. Tak to alespoň tvrdí MF a s ním i česká média

Věc se má ale v podstatě tak, že zasílat údaje o „amerických“ finančních účtech budou pouze české instituce, a to pod pohrůžkou výrazného zdanění za svých aktivit v USA nebo rovnou zákazu činnosti v USA. Ona ministerstvem financí proklamovaná reciprocita je velmi nejistá. Přesněji řečeno, je téměř jisté že USA do ČR nebude posílat stejně podrobné informace o účtech českých subjektů vedených u amerických finančních institucí.

Nejen, že v americkém kongresu, eufemisticky řečeno, vůbec nepanuje ohledně zmíněné reciprocity dohody politická shoda, není ani jasné, zda by taková povinnost uložená kongresem mohla skutečně zavázat všechny státy USA vzhledem k ústavnímu pořádku Spojených států. Některé státy USA jsou navíc daňovými ráji, nejznámějšími z nich, ale nikoli jedinými, jsou asi Delaware a Wyoming. To znamená, že tyto státy nerespektují důsledně pravidla zabraňující praní špinavých peněz. Protože na samém počátku ani řádně nedělají kontrolu vlastnických struktur svých klientů, nemohou už vůbec zjistit, zda je některý (a který) klient českého původu. Pokud USA nezajistí tuto kontrolu pro sebe, proč by ji zajišťovaly pro nás? Pro daňové ráje by taková kontrola z ekonomických důvodů byla zcela nereálná. Opatření, která by v dosavadních daňových rájích v USA zajistila důslednou kontrolu klienta, by stála tolik, že by zcela položila na lopatky už nyní nalomený bankovní sektor Spojených států. Nehledě na to, že daňové ráje těží nejen z nízkých daní, ale také z možnosti anonymity vlastnictví. Jen pro srovnání, české finanční instituce implementace FATCA pravidel stála stovky miliónů korun. Ačkoliv jde o soukromé instituce, je jasné, kdo v konečném důsledku ponese tento náklad – budeme to my, jejich klienti, běžní střadatelé.  Představme si, kolik by taková „akce“ stála v USA, největší ekonomice světa, kde má účet „kde kdo.“ Navíc je třeba si uvědomit, že zatímco ČR bude posílat údaje pouze do USA, Spojené státy by informace o klientech musely posílat nejen do ČR, ale do všech zemí, se kterými uzavřely dohodu FATCA (kterých je většina).

Z těchto důvodů se domnívám, že dohoda FATCA bude pouze o jednostranném odesílání informací do USA. O čemž mimochodem hovoří i fakt, že v celé v celém navrhovaném zákoně předkládaném ministerstvem financí se o recipročním plnění stran USA dočteme pouze v jednom paragrafu o jedné větě.

Andrej Babiš by měl českou veřejnost informovat o tom, jakým způsobem se zasazoval a zasadí o to, aby dohoda byla skutečně reciproční, a pokud taková nebude, jakými kroky donutí své americké protějšky k plnění jejich povinností. Na to jsem skutečně zvědavý. A velmi se divím, že taková záležitost nezajímá i česká média.

Vláda české republiky, zejména ministerstvo financí, které dohodu FACTA takto oslavuje jako skvělý nástroj ke zlepšení kontroly daňových úniků, by také mělo zveřejnit, které české firmy sídlí v amerických daňových rájích, a případně, pokud to podléhá bankovnímu tajemství, alespoň počet těchto firem. Na odpovědi na tyto otázky jsem velmi zvědavý. A divím se, že se o ně nezajímají také česká média.