V loňském roce těžilo Německo (tak jako Česko) z klesajících cen surovin, a to nejen ropy a zemního plynu. Dále z oslabujícího se eura a klesajících úrokových sazeb.

Zdá se však, že vliv některých faktorů pozitivně působících na růst HDP se přece jen oslabuje: těžko budou dál padat ceny surovin pro průmyslovou výrobu, včetně potravinářství. Cena ropy, pokud se země OPEC s Ruskem nedohodnou na snížení těžby a kvótách a pokud na světové trhy vstoupí Írán, s vývozem ještě v tomto roce až jednoho milionu barelů ropy denně (odhaduje se, že takovou těžbu a takový vývoz je do konce ropu schopen skutečně dosáhnout), může cena ropy z dnešních zhruba 30 $ za barel v průběhu roku klesat až k 20 $ za barel. Pokud však k dohodě hlavních světových producentů ropy dojde, cena této komodity může i růst.

Německo – a to větší měrou než Česká republika – se musí potýkat s výpadkem ruských trhů, ale také se snížením schopnosti absorpce německého zboží na čínském a brazilském trhu. Brazilské hospodářství je v recesi a čínská ekonomika mírně ztrácí dynamiku.

To, co dosud bylo výhodou německé ekonomiky, a sice že její vývoz byl mnohem diverzifikovanější (do Evropské unie jde cca jen 60 % německého exportu) nežli například vývoz český, se do jisté míry stává nyní nevýhodou. Němečtí vývozci budou muset větší měrou nežli na rozvíjejících se trzích hledat odbyt v Evropě, v EU.