Jan Patočka se pak soustředil na internetový server Deník Referendum, který vlastně nebyl a není obsahově vůbec špatný. Když se u mě před rokem Patočka objevil v kanceláři, intenzivně na mě působil, abych se rychle vrátil do ČSSD, neboť ta mě potřebuje. V té době již řadu měsíců probíhala má spolupráce s Deníkem Referendum, která spočívala v tom, že jsem prakticky každý týden ve čtvrtek do Referenda posílal článek, zaměřený především na oblast české i mezinárodní ekonomiky.

Nemám potřebu své články po sobě příliš číst, a tak jsem si, přiznám se, ani nevšiml, že po jistém čase, kdy jsem články do Referenda dále posílal, tyto nebyly vůbec vydávány. Prý proto, jak se dozvěděla později má asistentka, že jsou příliš dlouhé, anebo příliš krátké. Už nevím....Prostě už jsem nebyl žádán.

No, až po čase jsem pochopil. Mezi přispěvateli Deníku Referendum byla například Nadace ČEZ nebo některé další více méně státní či se státem spjaté společnosti pod vlivem vedení ČSSD. A Patočka samozřejmě začal být, bohužel, poněkud poplatný politice B. Sobotky a přizpůsobil tomu i okruh autorů Referenda. Nenazýval bych bolševismem to, že prostě přestal vydávat mé články, aniž mi zavolal a řekl, že se v naší spolupráci něco změnilo.

Přiznám se, že mi to bylo vcelku lhostejné a nepátral jsem vůbec po příčině. Články jsem vydával jinde a Deník Referendum si Patočka obsahově ochudil sám.