Když Šilhavý v září 2016 přebíral po seriálu neúspěchů tým, byla Slavia na 10. místě v lize. Neuvěřitelnou sérií, prakticky rok trvající, třiceti šesti soutěžních zápasů bez porážky se Slavia propracovala po necelém tři čtvrtě roce až k titulu ligového šampiona. Zcela překvapivě a také proto, že Plzeň a Sparta měly prostě slabší sezónu, což Slavii umožnilo vynikajícím bodovým ziskem pod Šilhavého vedením eliminovat bodové propady ze začátku ligové soutěže. Řekněme si upřímně, že Šilhavý v září 2016 a pak svým vynikajícím trenérským výkonem v následujících měsících zachránil Tvrdíkovi život coby šéfa.

V létě se Tvrdíkovi nákupčí rozjeli po Evropě, aby získávali především hráče, kteří nebudou mnoho stát. Což se také stalo. Slavia nakoupila několik hráčů v zahraničí, kterým končily smlouvy, a kteří tedy nestáli nic anebo nestáli žádné velké peníze. Naopak prodala za velmi slušné peníze reprezentanta Baráka do Udine a vynikajícího Pavlenku do Hamburku.

Nákup nových „posil“ byl ovšem problematický, neboť tito hráči dostali vynikající platové podmínky. Nehrající Altintop 1,8 milionu měsíčně, Rotaň 500 tisíc měšíčně, a ta jediná opravdu kvalitní posila ze všech, Danny, 3,2 milionu korun měsíčně. Danny v dobách své vrcholné formy musel být vynikajícím hráčem a stále je platným hráčem i pro Slávii. Ale představa, že by měl mít několikanásobně vyšší plat než například Hušbauer, je hloupá. Nastavením platů údajných nových hvězd se rozbily vztahy v rámci mužstva a narušila se křehká struktura vztahů v rámci mužstva. Na tom nese vinu jednoznačně Tvrdík, který sportovní problematice vůbec nerozumí a postavil svou nesmyslnou akviziční politikou trenéra Šilhavého prakticky do bezvýchodné situace.