Prezident Obama, nositel Nobelovy ceny míru, ustupuje na celé čáře tlaku vojensko-průmyslového komplexu a vede svou zemi na válečnou stezku. Je třeba dodat, že vojenský zásah provedený bez souhlasu Rady bezpečnosti by byl jasnou agresí vůči jinému státu. Také politicky je takový zásah více než sporný. Znamená de facto podporu mj. také islamistických a přímo teroristických organizací, které na dobytém syrském území zavádějí právo šaria.
Vše nasvědčuje tomu, že „chemický útok“ z 21. srpna, kterým je intervence zdůvodňována, není ničím jiným nežli jednou velkou provokací. Proč by syrská vláda prostřednictvím své armády útočila chemickými zbraněmi na území, které sama – jak se zdá – vojensky kontroluje? Proč by tak činila v době, kdy syrská armáda vítězí na bojištích občanské války a časté amnestie ztenčily strany „opozičních“ bojovníků prakticky pouze na zahraniční fanatiky často blízké Al-Kájdě?
Politiku „tlustého klacku“, prováděnou dříve G. Bushem ml., ke které se nyní USA vracejí, je třeba odmítnout z morálního i politického hlediska. K ničemu dobrému tato politika nevedla ani v Afghánistánu, ani v Iráku. Naši američtí (a chci dodat, také francouzští) přátelé se v této věci velmi mýlí.
Jiří Paroubek, předseda LEV 21
Psali jsme:
Ing. Jiří Paroubek
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: NS - LEV 21
