Turecko přitom postupuje dlouho jen a jen ve svém zájmu. Od počátku konfliktu v Sýrii podporovalo nejprve Muslimské bratrstvo a po jeho rozprášení navázalo kontakty s radikálními islamisty, včetně Islámského státu (IS).

Odsouzení zločinů islamistů z IS světem Turecku, a zřejmě ani rodině tureckého prezidenta Erdogana, nezabránilo ještě před nedávnem obchodovat s IS s ropou a zřejmě i dalšími komoditami, včetně uloupených uměleckých artefaktů…

To, že přes Turecko do Sýrie proudily budoucí ozbrojenci IS a že nad tím Turecko zavíralo obě oči, ví také každý.

To, že se Turci stali v poslední době obětí teroristických útoků IS nebo těch, kdo se k němu hlásí, je tak do jisté míry důsledkem politiky Turecka, tak až do nedávna vstřícné k této teroristické organizaci.

Turecko však v mezičase zjistilo, že má vážný problém ve svých jihovýchodních provinciích, kde žije 12 – 15 milionů Kurdů. To, že zdrcující většina kurdského obyvatelstva v Turecku chce minimálně autonomii, a někteří dokonce samostatnost, je jasné.