Řeším je téměř cely´ rok a seznam všeho, co se musí do Štědrého dne udělat je nekonečny´. Jak by také ne, když součástí naší velké rodiny je kočka dva psy a roční mimino. Zatímco dospělí mužští členové jen likvidují vše poživatelné (pravda, ještě neslepené cukroví bez polevy snad může vypadat, jako nepovedené zbytky), psy nosí na packách bláto ze zahrady přímo na vyčištěné koberce, kočka si brousí drábky na ořechovém skleníku a mimino patlá prstíčky po lesknoucích se skleněny´ch vy´plních, tak, že Sisyfos by mohl svůj úděl směle považovat za nanejvy´š účelny´ a smysluplny´. Nakonec ale všechno zdárně proběhne a vy chcete na Boží hod vánoční, jak se sluší a patří Pánu Bohu za všechno pěkně poděkovat, bublinky šampusu prchají ze sklenice vzhůru a mně kapou slzy dolů do polévky, jen tak, samy od sebe, nejspíš z toho velikého štěstí a za jejich závojem vidím ty prstíčky a drápky a tlapky a naše chlapi..... a tak z celého toho slavnostního promlouvání zbyde jen to : ,,Bože děkujeme"!