V nemocniční jídelně jsme kolegům lékařům připínali na pláště trikolory, z oddělení jsme propouštěli schopné pacienty, abychom měli rezervu pro případné zraněné demonstranty. Studenti obsadili děkanát lékařské fakulty a my jim nosili jídlo a pití, a když prošvihli zkoušku, napsali jim zkoušející „černocha“. Na klinice zůstávali odpoledne jen sloužící lékaři, aby ostatní mohli na „Václavák“.

Moje tehdy pětiletá dcera, napůl vysoukaná z okýnka auta, vykřikovala na kolemjdoucí:“Havel na hrad!“, a s kamarády ze školky malovala trikolory pro Českou filharmonii.