Na Žižkově, kde bydlím velkou část svého života, žijí vedle sebe různé skupiny občanů a Romové tvoří jednu z nejvýraznějších.

Je první školní den v Základní škole na Havlíčkově náměstí a já stojím před dvanácti letošními romskými prvňáčky. Přemýšlím, kolik jich tu bude zítra, za měsíc, za devět let a komu z nich se podaří překlenout sociální propast a plně se začlenit do společnosti, ve které každému ráno zvoní budík do práce a před spaním se dětem čtou pohádky?

Dnes těmto a spoustě dalších dětem zazněl startovní výstřel do nového života. Nikdo není všemocný a neumí zázraky a přání většinou nestačí. Ale tyto děti a jejich rodiče se mohou nejvíce zasloužit o svůj budoucí kvalitní život.