Dobré odpoledne, vážené dámy, vážení pánové, vážení páni ministři, paní ministryně, ráda bych se v debatě, nejdříve tedy obecné, vyjádřila k pozměňovacímu návrhu, ke kterému se v podrobné debatě hodlám přihlásit a který jsem představila už na výboru pro sociální politiku.

Myslím si, že tato novela je potřebná. Chtěla bych poděkovat senátorům za to, že ji připravili. Nicméně se domnívám, že zvýšení příspěvku na péči by nemělo proběhnout jenom v tom nejvyšším stupni a jenom pro některé, ale mělo by proběhnout i pro další skupiny zdravotně postižených a vůbec všech příjemců a mělo by konečně být systémové

Můj pozměňovací návrh obsahuje dvě varianty, resp. jsou v něm uvedeny dvě možnosti, ke kterým se můžeme následně vyjádřit samozřejmě hlasováním. Chci tedy představit zejména variantu číslo 1, protože přestože tady pozměňovacích návrhů bylo předloženo nebo bude ještě předloženo hned několik, které se tomu zvýšení věnují, tak můj pozměňovací návrh je přece jenom v něčem jiný, a totiž v tom, že zavádí určitý systém zvyšování příspěvku na péči, který dnes je zvyšován, pokud se tak usneseme, pokud změníme zákon, a já si myslím, že tento systém valorizace je špatný, protože není předvídatelný, protože lidé, příjemci této sociální dávky, tohoto příspěvku na péči, kterých se týká, tak vlastně jsou odkázáni na to, jestli jednou za pár let tady dojde k otevření tohoto zákona, k novelizaci a tedy ke zvyšování absolutních částek, ale nezohledňuje se v průběhu let, ve kterých nedojde k tomuto zvýšení, že třeba dochází ke zvyšování cen, že zdražují služby, které si tito lidé kupují a potřebují je ke svému každodennímu životu.

Proto jsem se zamyslela nad tím, jaký princip valorizace by byl vhodný, který bychom mohli zavést, aniž by se jakkoli naboural systém výplaty třeba ostatních dávek, a myslím si, že ideální je odpíchnout se od minimální mzdy. Je tomu tak, protože ve třetím stupni, který pobírají nejčastěji lidé sice s těžkou závislostí, ale přece jenom ještě ne v tak závažném stavu, že by třeba nebyli schopni některých úkonů sami, tak tito lidé velmi často jsou například /dám konkrétní příklad/ vozíčkáři, kteří jsou schopni se zapojit do celé řady činností, ale potřebují častou asistenci, a pokud mají takovouto asistenci přijímat, tak pokud samozřejmě nemá být poskytována jenom v rámci nejbližšího okolí, rodiny, ale má být třeba i profesionální, tak samozřejmě musí toho člověka ten příspěvek na péči dostatečně ohodnotit, zaplatit, a to nelze jinak než aspoň v úrovni minimální mzdy, i když i to je tedy určitě pro celou řadu lidí naprosto nedostačující.