Tak nám pomalu končí předvolební kampaň, která byla dobrým vyvrcholením těch předchozích 8 let bizáru a nenávisti. Protože to nebylo nic než nekonečné strašení “když nebudeš volit, koho chci já, otevře se peklo a ti druzí to tady úplně zničí”. A těch 8 let bylo pro mě osobně hodně speciálních, protože mi dalo šanci nahlédnout pod pokličku toho vládnutí. Se vším všudy, jak se tvoří zákony, rozpočty i jak se kontroluje utrácení peněz.

No, upřímně, z méně odhodlaného člověka by tato zkušenost asi udělala anarchistu. Pokud mají v něčem pravdu jak příznivci současné pětikoalice, tak příznivci týmu Babišova týmu, je to odhad, že ti druzí to tady zničí. Můžeme si povídat o covidových statistikách, o tom, že polské mzdy dohnaly české, naprosto předražených bytech nebo o totálně zpackané digitalizaci. Ve všech případech obě ty vlády perfektně ukázaly, že české problémy neumějí řešit a vlastně dělají víc škody než užitku.

Anarchista nicméně i přesto nejsem, protože si pořád myslím, že to může být lepší. Protože, když se podívám, co průměrná vláda Německa, Nizozemska, Finska nebo Španělska pro české občany udělala prostřednictvím legislativy Evropské unie, tak to pořád bude lepší, než obě poslední české vlády dohromady. Takže ono to jde, jen se musí chtít (a umět).