Liberální server Page Not Found se po deseti letech vrátil k antiislámskému hnutí. Je příznačné, že se zájem objevuje tam, zatímco alternativní média zarytě mlčí. Skoro by se chtělo říct, že mainstreamově mlčí. Možná proto, aby se nezačalo připomínat, kdo z dnešních hrdinů odboje tehdy co dělal. Petr Pavel není sám. I mnozí představitelé „alternativy“ měli své období mladické nerozvážnosti.

Ten text je překvapivě kvalitní a celkem vyrovnaný. Pro mne je nejvíc překvapující, že nejaktivnější tehdejší vítači dodnes litují, že tu nemáme každodenní vraždy, únosy, atentáty, non-go zóny, islamizaci škol atd.

Nicméně určitá omezení ten text má. Třeba tvrdošíjné přesvědčení, že multikulturní aktivisté podporovaní veškerou státní správou, sorosovskými fondy s neomezenými rozpočty, univerzitami, korporace atd. jsou vlastně jakýmisi disidenty, kteří museli prokazovat statečnost. Ve skutečnosti museli prokázat stejnou statečnost, jako členové prověrkových komisí v roce 1970.

Politické neúspěchy ale dnes Hampl i Konvička přesto považují svým způsobem za vítězství. „Udělali jsme svou práci,“ namítá Konvička. „Pak se toho ujaly politické strany a měl jsem pocit, že jsme oproti západním zemím opravdu zabránili tomu, abychom například naplňovali nějaké kvóty.“