Česká republika se dlouhodobě potýká s enormním odlivem kapitálu do zahraničí. Odhady mluví až o 300 miliardách korun ročně. To je podle dostupné analýzy Úřadu vlády přinejmenším dvakrát více, než by odpovídalo objektivním makroekonomickým podmínkám v EU. Mezi sektory, z nichž odtéká kapitálu největší množství, patří sektor finanční, zejména banky a pobočky zahraničních bank, které zde dominují a tvoří jej až z osmdesáti procent.

Z 23 bank jsou u nás dvě vlastněné státem (ČEB podporuje české exportéry a ČMZRB zase malé a střední podniky), čtyři mají soukromé české vlastníky a zbylých 17 bank kontrolují zahraniční vlastníci. K těmto bankám pak připočítejme ještě 22 poboček zahraničních bank pocházejících zejména ze zemí EU.

I díky této vlastnické struktuře bylo možné vytáhnout z finančního sektoru za posledních čtrnáct let z České republiky více než 460 miliard korun, což představovalo „větší polovinu" celkových zisků sektoru. Jen malá část se vrátila zpět do ekonomiky formou reinvestic.

Česká republika má jeden z nejzdravějších finančních sektorů, který je dostatečně kapitálově vybaven. Nemáme problém s nestabilitou. S čím naopak problém máme, je velký odliv zisků. A na vině nejsou jen předražené služby.

Zodpovědně platíš úvěr, za odměnu přispěješ nezodpovědným

Musíme si připomenout, že výnosy z českého bankovního trhu byly v minulosti využívány na sanaci špatných úvěrů poskytnutých klientům v zahraničí. Zatímco se tedy český klient choval úvěrově zodpovědně a byl navíc ochoten za bankovní služby zaplatit jedny z nejdražších cen, které přetrvaly až dodnes, zahraniční nezodpovědnost se sanovala z jeho kapsy. Tento nešvar bohužel přetrval až do dnešní doby.