Stát si u obcí objednává službu, která se jmenuje „přenesený výkon státní správy“, a platí za to jenom zčásti. Je to úplně stejné, jako bych si objednala řemeslníka, on odvedl práci a já mu pak zaplatila půlku s tím, že je to jen „příspěvek“ a ať si laskavě druhou půlku sežene někde jinde. Absurdní, že? Jenže bohužel zcela běžné. Stát si u obcí objednává služby matrik, výdeje různých dokladů (občanské průkazy, pasy), služby stavebních úřadů, živnostenských úřadů atd., ale neplatí vynaložené náklady v plné výši. Dává peníze, které se jmenují „příspěvek na výkon státní správy“. Ty pokryjí maximálně polovinu. Obce  pak musí zbytek doplácet ze svého, tedy z toho, co mají na údržbu chodníků, na rekonstrukci ulici, na provoz a výstavbu veřejného osvětlení, na provoz škol a školek, tedy na tisíce věcí, které by měly dělat pro své občany v rámci výkonu své samostatné působnosti. Ale nemohou, protože doplácejí na to, co musí dělat pro stát. V absolutních číslech to samozřejmě nejvíce  postihuje velké obce, které toho pro stát dělají hodně (obce s rozšířenou působností), ty mohou ročně doplácet ze svého rozpočtu desítky až stovky milionů korun (Praha a její městské části doplácejí na stát minimálně 700 mil. Kč ročně).  Ale ušetřeny nejsou ani ty nejmenší – i ony dávají lidem výpisy z katastru, z trestního rejstříku, ověřují různé listiny a dělají další potřebné úkony. Dostávají za to relativně ještě méně než ty velké – u velkých stát platí cca 50 %, u malých často jen 25 % (místo vynaložených 200 000 Kč dostanou jen 50 000 Kč). V malém rozpočtu malých obcí a malých městských částí je to dost výrazný zářez.

Nyní stát vymyslel inkluzi. Nemá na ni ale peníze, a tak už přemýšlí, kde a jak by zase obral obce. Bude integrovaný žák potřebovat asistenta pedagoga? No tak ať ho zaplatí zřizovatel! Výborný nápad. Zřizovateli základních škol jsou vesměs obce a městské části, takže skvělý ministerský nápad zaplatí zase ony. Na opravy chodníků pak bude ještě méně.